Vypadá jako divný sušák na prádlo, nebo nějaká prehistorická televizní anténa zkřížená s pozůstatky školní lavice. Hudebník a zvukový umělec Eric Leonardson původně ani nevyráběl žádný nový hudební nástroj, jen chtěl experimentovat se zvuky předmětů denní potřeby. Našel si k tomu kus prkna a stojan, a na dvě oka zavrtaná do fošny napnul pružinu. Ozvučení zajistil jeden kontaktní snímač. To bylo před osmanácti lety a od té doby Leonardson svůj nástroj aktivně používá a také různě vylepšuje. Protože byl, jak tvrdí, od začátku vyroben z nalezených částí, nestyděl se nikdy nástroj zásadněji přetvářet, jednotlivé jeho části ubírat a přidávat. jeho poslední model je vybaven kromě pružiny pěti dřevěbými jazýčky přišroubovanými volně po stranách ústřední fošny springboardu. Ty tvoří v podstatě soustavu daxofonů, na které se dá brnkat, tlouct do nich paličkou či smýkat.
Spolu s několika dalšími kovovými výčnělky a roštem tvoří vlastně jakýsi industriální orchestrion. Zvuková ukázka.
Další bádání o Springboardu a jeho autorovi možné zahájit zde.
