- Inzerce -

Steve Reich / Beryl Korot: Three Tales

Steve Reich patří k nejuznávanějším skladatelům dneška. Nestal se z něj replikátor sama sebe jako Philip Glass ani se nestáhl do esoterického ústraní jako LaMonte Young. Kompoziční techniky, které definoval ve svých raných minimalistických dílech, dokázal využít a kombinovat ve skladbách podstatně méně repetitivních a formálně složitějších. Se svou manželkou, video-umělkyní Beryl Korot, vytvořil audiovizuální představení The Cave (1993), které se zabývalo chápáním dějin společných Židům a muslimům. Po deseti letech přicházejí s formálně podobným dílem, tentokrát sledujícím dvacáté století a technologie, které jej poznamenaly.

Podobně jako The Cave stojí Three Tales na pomezí formy opery (či, vzhledem k absenci dramatického děje, oratoria). Hlavní dění se odehrává na plátně a hlavní postavy promlouvají z videozáznamu. Každá ze tří částí se týká jednoho mezníku v technologickém vývoji minulého století. Hindenburg (tato část vznikla jako samostatná skladba již roku 1998) byla německá vzducholoď, která se v roce 1937 zřítila v plamenech v New Jersey, Bikini je nazvána po atolu, na němž se v letech 1946–52 konaly pokusy s atomovou bombou, klonovaná ovce Dolly je v obecném povědomí zapsána jako symbol sporů o klonování živých tvorů. V prvních dvou dílech byly použity především archivní nahrávky pamětníků obou událostí, při přípravě třetí části oslovili tvůrci odborníky z oblasti medicíny, kybernetiky, kognitivní vědy a psychologie.

Stejně jako v předchozím díle jsou nahrané výpovědi sestříhány, různě kombinovány, opakovány a přebírány sborem za doprovodu bicích nástrojů, klavírů a smyčcového kvarteta. Proti The Cave je instrumentace chudší o dechové nástroje, tato ztráta je však vynahrazena využíváním různých hluků. Hluboké hučení motorů vzducholodi a údery želez při její stavbě, tikání hodin nebo bečení ovce se stávají hudebními prvky.

Když v šedesátých letech Reich rozvíjel koncept „slow motion sound“ (tedy zvuk postupně zpomalovaný při zachování tónové výšky) neexistovalo zařízení, s nímž by jej mohl realizovat. Současná technologie to již umožňuje, a tak bylo možné starou myšlenku oživit. V prvních dvou částech je tato technika použita střídmě ke zdůraznění určitých pasáží, v Dolly se stává důležitou součástí. Jednotlivé slabiky jsou protaženy na mnohonásobek původní délky a jsou vlastně „zmraženy“. Zatímco v Different Trains či The Cave byl mluvený text základem, z něhož se odvozovaly melodie nástrojů, zde bylo možné přizpůsobit nahrané hlasy hudebnímu materiálu. I nyní se intonace řeči stává melodickým vzorem (Reich přiznává svou inspiraci Janáčkovou teorií nápěvků), vztah obou složek je však vyrovnaný. V Dolly svůj hlas navíc připojuje robot Kismet, pokus vědců o robota schopného společenské interakce s lidmi.

Druhý disk, DVD, obsahuje i vizuální složku. Hudba a obraz jsou propojeny a navzájem na sebe reagují. Ukazuje se, že některé melodické fráze jsou odvozeny z textu, který nezazní a jen se objeví v obraze, obrazy se naopak rozpadají a zmnožují podle rytmu hudby, vrstvení a posouvání jednotlivých motivů. Každá část má svůj charakteristický styl: Hindenburg spojuje ocelovou šeď se škrábanci starých filmů, filmové záběry v Bikini jsou pomocí počítače proměněny v pohyblivé olejomalby, v Dolly se střídají tváře vědců s mikroskopickými snímky buněk.

Reich a Korotová nejsou nekritickými obdivovateli nových technologií, ani před nimi nebijí na poplach. Jejich dílo ukazuje „…dvojsečnost zisků a ztrát spojených s každou technologií, kterou začleníme do svých životů…“


Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.

Mihotání Lizy Lim

Extatické zakoušení v hudbě australské skladatelky.

Opery na tenise i v hotelu

Sedm novinek se chystá na New Opera Days Ostrava.