Experimentální label Meteorismo records v červnu vydal další album překypující podivností. Tentokrát jde o kompilaci skladeb, vytvořených ze setkání několika umělců při jednodenním workshopu “Automatické mlýny jako hudební nástroj”, konaném v rámci přehlídky audiovizuálního umění MENU LABoratory. Zvuky pod vedením Ondřeje Ježka a Tomáše Procházky nahrávala sestava ve složení: Aneta Lammrová, Martin Lauer, Martin Režný, Jan Polívka, František Formánek, Ondrej Zajac, Šimon Levitner, Jiří Suchomel, Michal Kasa, Vašek Šafka. Workshop se konal v budově Winternitzových mlýnů na Mlýnském ostrově v Pardubicích.
Výraznou dominantu poblíž soutoku Chrudimky a Labe navrhl známý architekt Josef Gočár. Mlýny však v roce 2013 dosloužily a objevila se otázka, co bude s touto budovou nadále. Okolo Automatických mlýnů se v Pardubicích vedly dlouhé diskuze. Co s budovami, které nabízejí až příliš mnoho prostoru? Nabídnout developerům, kteří z mlýnů vytvoří lofty, pronajmout městu pro kulturní účely, či prodat univerzitě pro přednáškové sály? Nakonec budovu koupil architekt Lukáš Svoboda, snaží se mlýny pomalu oživovat a plánuje provoz kavárny, malé galerie, nebo poskytování zázemí umělcům či muzikantům.
Prostor Automatických mlýnů se ale uměleckým aktivitám otevřel již v roce 2013 při festivalu „Automatické kulturní mlýny.“ Specifické prostředí mlýnů tehdy poskytlo dosti nevšední zážitek a mezi volně improvizujícími muzikanty se neméně volně procházely rodinky s dětmi, lidé všech generací a všechno to docela pěkně fungovalo, byť samozřejmě s vědomím, že podobná situace se vyskytne jen vzácně. Recenzovaná nahrávka pochází z letošního roku, ze mlýnů již mnohé zařízení zmizelo, ale i tak budova neztratila své kouzlo. Industriální duch mlýna se v několika spíše kratších skladbách ozývá velmi zřetelně a jde o organický mix často zcela neidentifikovatelných zvuků, které se zdají být i syntetického původu. Občas nahrávka dostává lehce dokumentární náboj a zdá se, že se snaží posluchače provést skrz celou budovou, což může zpočátku vzbuzovat jisté rozpaky, ale nakonec to není vůbec na škodu. Každá skladba je zásadně odlišná, ale i určitým způsobem stejná. Není nouze o překvapení a nenadále se ozývá tajemné vrzání, kovové údery, nejrůznější druhy klapání, a další neidentifikovatelné rytmy. Zejména ke konci nahrávky se rozjede až jakési kosmické techno. Zdá se, jakoby šlo o autentickou terénní nahrávku splašeného mlýna, který dosloužil, osvobodil se od svého údělu a začal si žít zcela vlastním životem. Svérázná nahrávka dobře vyjadřuje celkovou atmosféru zvláštních budov, které zdálky zaujmou, poté se z větší blízkosti zdá, že jde o obyčejné mlýny, aby se z největší blízkosti najednou ukázaly babylonské Ištařiny brány. Podobně působí i nahrávka: její zvláštní kouzlo nemusí zaujmout napoprvé, při poslechu se objevuje otázka: „Co s ní?“, ale rádoby z ničeho nic se vynoří neočekávaně krásné momenty.
Studio Winternitz (kolektiv autorů)
Meteorismo (https://meteorismo.bandcamp.com/album/studio-winternitz)