Po deseti letech se v Berlíně sešel personálně zcela proměněný Mezinárodní orchestr turntablistů. Finále patřilo kolektivní Broken Music.
V roce 2009 v berlínské Akademie der Künste zorganizoval Ignaz Schick ve spolupráci s touto věhlasnou institucí festival T.I.T.O. – The International Turntable Orchestra. Během čtyř dnů se tenkrát představili hlavní protagonisté této specifické scény – Claus Van Bebber, Busratch, Maria Chavez, Dieb 13, Wolfgang Fuchs, eRikm, Philip Jeck, Joke Lanz, Martin NG, Arnaud Rivière, Marina Rosenfeld, Ignaz Schick a Martin Tétreault. Po deseti letech se Schick ke svému nápadu vrátil a na témže místě uspořádal festival na stejné téma, avšak s jinými protagonisty. Jediným společným jménem byl jakožto kurátor, dirigent a performer právě Schick známý již od 90. let jako výrazná postava berlínské improvizační platformy Echtzeitmusik. V podtitulu letošního turntablového festivalu se objevilo slovo maraton. Celková dvanáctihodinová stopáž festivalu vtěsnaná do jednoho dne skutečně představovala maraton, navíc ve stejný den, tj. 29. září 2019, kdy se v ulicích Berlína konal maraton běžecký.
Může nás jen těšit, že se festival konal s výraznou českou účastí. Zúčastnil se totiž Milan Knížák, který již v šedesátých letech prováděl experimenty s gramofonem jakožto hudebním nástrojem, aby posléze svůj koncept nazval Broken Music – po více než padesáti letech se k němu hlásí známí turntablisté, jako např. Christian Marclay a Otomo Yoshihide. Právem je tak Milan Knížák považován za otce turntablismu a svoji originální Broken Music po letech představil na festivalu již poněkolikáté ve spolupráci s Petrem Ferencem (aka Phaerentz) ve dvou půlhodinových setech. Phaerentz dále uvedl svůj sólový, velmi jemný a – na rozdíl od ostatních performerů – zvukově vyvážený set symbolicky vsedě na zemi se zkříženýma nohama. Jednotlivá vystoupení – sóla, dua v různých obměnách, jakož i celý orchestr turntablistů – běžela přesně podle stanoveného programu a časového plánu, některé sety se nečekaně prolínaly přímo do sebe. Chtěl bych především zmínit zvukově velmi intenzivní sólové vystoupení, během něhož kosmopolitní DJ Urine z Francie „spotřeboval“ desítky vinylů, jejichž torza po skončení setu rozdal přítomným divákům; zvukově libá sólová vystoupení dvou performerek z Dánska (dlouhodobě působících v Berlíně) – Camilly Sørensen a Grety Christensen, realizovaná na několikapatrové upravené gramofony, znějící jako koláže akusmatiky a musique concrete; virtuózně rytmický příspěvek DJ Sniffa, častého kooperátora známé postavy turntablové scény Otoma Yoshihida, jakož i nezvykle klidný set Švýcara Strotter Inst. který se posléze zvukově spojil v duu s Petrem Ferencem.
Některá jména performerů známe z jejich dřívějších vystoupení v Praze: Ignaz Schick, DJ illvibe, DJ Lenar a Strotter Inst. vystoupili na Stimulu, Vinyl Terror & Horror (Camilla Sørensen & Greta Christensen) v pražském NoD. Na druhé straně Phaerentz v roce 2012 hostoval na týdenní turntablové akci Beat Diary ve Švýcarsku pořádané Strotterem Inst.
Závěr festivalu symbolicky patřil Ignazi Schickovi, jenž během dne jako určitý “refrén” v kusu Archival Drift 2.0 pomocí gest a grafických symbolů čtyřikrát dirigoval téměř kompletní dvanáctičlenný orchestr turntablistů (kromě Milana Knížáka), aby jej pak v poslední půlhodině vystřídal v roli dirigenta právě Knížák, který v závěrečném setu podle připraveného konceptu orchestr zprvu mírnil a postupně nechal zvuk vygradovat do maximálních zvukových i hlasitostních poloh. (Třetím, kdo během festivalu provedl svůj „tutti“ kus Spalding Spalding Spalding – založený pro změnu jen na smyčkách – byl Alexandre Bellenger, v jeho případě ale roli dirigenta zastaly synchronizované hodiny a partitury rozdané hráčům.)
29. září 2019, Akademie der Künste, Berlín, T.I.T.O. – The International Turntable Orchestra
Performeři: DJ Urine, Diana Combo, DJ Lenar, Phaerentz, Milan Knížák, Alexandre Bellenger, Camilla Sørensen, Juanjosé Rivas, Jorge Sánchez-Xiong, Greta Christensen, DJ Sniff, Ignaz Schick, Strotter Inst., DJ illvibe