- Inzerce -

Tomáš Šenkyřík: Hrklávka

Pozoruhodné album skladatele Tomáše Šenkyříka vyšla již v říjnu minulého roku pod hlavičkou brněnské Skupiny, a to v podobě digitálního downloadu, i v netradiční fyzické podobě: na flashce v papírovém obalu. Nahrávka zachycuje přírodní ráz krajiny poblíž Rusavy, kde autor prožil část svého dětství. Estetika náhodně pohozeného rekordéru se příliš nekoná a máme spíše co do činění s promyšlenou strukturou, která snad vychází z kompoziční průpravy, ale hlavně podněcuje fantazii posluchačů a zároveň uspokojuje touhu po dostatečně přírodním zážitku.

Již od prvního tracku se rozeznívá voda – imaginární potůček se postupně proměňuje ve zvláštní zvukovou skulpturu a působí dojmem, jako bychom poslouchali zurčící proud uvnitř objemné betonové trubky. Prapodivné dozvuky se však tříští přes sebe a oproti betonové šedi vytvářejí barvitý obraz. K nahrávání přírodních zvuků byly použity různé propriety, jako binaurální mikrofony, parabolické zrcadlo či hydrofon. Netradiční výstroj tvaruje přírodní zvuky do takové míry, kdy se konejšivé meziprodukty přírody mění v tvrdé a industriální zvuky. Ty však nemají příliš společného s továrnami, nýbrž spíše s tvrdostí samotné přírody. Album je vyváženě sestaveno a příliš se nesetkáme s opakujícími se zvuky, jakkoli jsou na nahrávce vodní efekty v převaze. Rozkošný track Déšť v dubové koruně podává přehlídku širokého akustického spektra snad všech zběsilostí, které se za horkého léta při takovém jevu odehrávají: hmyzí drony bzučí na několika frekvencích, z dálky zní neidentifikovatelné hučení a zblízka slyšíme jemné šustění deště v listí. V dalším tracku Tání dostává proud vody na intenzitě, poslední track Před polednem se zase vrací do méně upršených nálad, přičemž znovu rozprostírá ptačí zpěvy, do nichž zpovzdálí pomalu proniká zvuk zvonů.

Album je určeno k poslechu přes sluchátka, a tak se hodí i do míst, které mají daleko od přírodních scenérií na něm zachycených. Průvodní slovo k němu napsal Miloš Vojtěchovský a s tvrzením, že “hlasy zurčící vody i zpěvných ptáků JSOU tou skutečnou, i když JEN „zvukovou“ krajinou, jež se zdá být v tomto případě stejně drahocenná jako krása, geologie a morfologie té fyzické, kde nahrávka v určitém a neopakovatelném okamžiku vznikla”, nezbývá než plně souhlasit. Podobně působivé je i v textu vyzdvihované zachycení přírody bez všudypřítomných zvuků automobilů a letadel, což je obvykle dosti těžké zajistit. Ačkoli rozhodně nejsem žádný expert na terénní nahrávky, tak si přesto dovolím říci, že Hrklávka svými přímo fyzickými účinky vytváří jeden z nejintenzivnějších zážitků, který lze v tomto zvláštním “žánru” objevit. Vyznění skladeb je silně meditativní, poslech Hrklávky přes sluchátka dokáže dočasně změnit vědomí a mimo jiné opakovaně přivádět posluchače k zamyšlení nad nestálostí rozdílů mezi přírodními a umělými zvuky: proč zní zvláštní dozvuk právě jako betonová trubka? Nabízí hydrofon vhled do přírodních zvuků, anebo podobné nahrávky z podstaty věci zachycují vždy již výsledek lidské manipulace s technickými prostředky? A do jaké míry může být terénní nahrávky autentická? Může být vůbec kýčovitá? Hrklávka se tomu až překvapivě ladně vyhýbá, ačkoli by kýčem klidně mohla být – ostatně vzpomínky na dětství, idylické zvuky ptactva a líbivé vodní zurčení by do formátu vycpávkového ambientu klidně mohlo zapadnout. V tomto případě jde ale o nahrávku, kterou nelze jen tak jednoduše poslouchat jako kulisu k obvyklým činnostem. Svéhlavou hudebnost přírody totiž zachycuje tak znamenitě, že na ni – nebo na sebe? – překvapivě snadno strhne veškerou pozornost.

Tomáš Šenkyřík: Hrklávka
https://skupina.bandcamp.com/album/hrkl-vka