- Inzerce -

Venetian Snares: She Began to Cry Tears of Blood Which Became Little Brick Houses When They Hit the Ground

Breakcorový klasik Aaron Funk aka Venetian Snares přichází s novým albem s předlouhým názvem, které se, dle jeho vlastních slov, zabývá “absolutním chaosem”. Ten je zde zpodobněn poměrně intenzivně na ploše dvanácti skladeb, které by ovšem mohly fungovat i jako jeden dlouhý track. Hudební materiál zde ve své roztříštěnosti dosahuje podivuhodné homogenity.

Jednotlivé tracky nesou také dlouhé názvy, které evokují jakýsi dystopický příběh, například Someone Painted A Giant Paperclip On The Sidewalk Right Where You Fell, nebo Eric And Kitty Both Die Within A Month Of Each Other, Red Stares At The Coffee Table. Ve výsledku se tak album tváří jako částečně čitelné vyprávění z blízké budoucnosti, ve které zbyly jen stroje, které si stále do kola vypravují lidské příběhy. Atmosférou může evokovat pozdní práce Jamese Ferrara, například Human Story 3. She Began to Cry…, je ovšem kolekcí splašených breaků, miniaturních motivů, pípání a modulárního bublání, nic se zde neopakuje, vše se zjevuje a mizí, zcela v souladu s tématem absolutního chaosu. Jakoby zde roboti neúnavně generovali drobné motivy ve snaze stvořit znovu lidskou hudbu. Album ovšem nezní náhodně, ba naopak. Precizní práce a silný koncept je z něj cítit každým coulem.

Zvuk alba z velké části tvoří všudypřítomný reverb, který se sice čas od času prohloubí, nikdy ovšem zcela nezmizí, vše se tak odehrává v obřím umělém prostoru bez hranic. Dozvuk je do jisté míry protiváhou frenetické elektroniky, je zde zásadním stylotvorným prvkem – možná místy poněkud jednotvárným a možná po chíli i únavným, ale reverb je tu použit jako svého druhu sonické lepidlo, které drží pohromadě všechny ty kousky a útržky zvuků vařících se v páně Funkově kotli.

Album je vyjímečně stylově čisté a především jaksi přísné. Poslouchejte i se svými domácími robotickými mazlíčky.

Venetian Snares: She Began to Cry Tears of Blood Which Became Little Brick Houses When They Hit the Ground

Mute Song Ltd. (https://mutesong.com)


Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.

Nevyzkoumatelné

„Umění jako výzkum“ žádné není. A „výzkum umění“ neexistuje.

Přehled soudobé hudby na Pražském jaru

Jarní sklizeň premiér v rámci festivalu oslavujícího osmdesát let existence.

Zkouška sirén: Sono-fenomenologie

Martin Nitsche a filozofie skrze sluchátka