Struny zvící desítek metrů, antény radioamatérů, ploty, sedadla ptactva a zaručené recepty, jak je sbalit. Hudba dlouhých drátů nejen od Alvina Luciera a Ellen Fullmanové.
V květnu těm nahrávkám bude čtyřicet let. Americký skladatel Alvin Lucier vytvořil instalaci inspirovanou Pythagorovým monochordem a z jeho dlouhých strun napnutých v jisté newyorské rotundě se stala klasika. To dvojalbum se neomrzí.
Stejné místo v dlouhodrátěném panteonu si může nárokovat Ellen Fulmannová a její long string instrument. Třicetimetrové dráty rozeznívané navlhčenými prsty, pomalá chůze tam a zpět, podmanivé a zdánlivě geniálně jednoduché.
Inspirovaných je ažaž. Struny lze napínat z kůlny do krajiny…
…i na žebřík.
Malý Ivošek hraje své noiseové pásmo na pásmo.
Jon Rose dlouhé struny nalézá třeba v krajině své rodné Austrálie…
…Kronos Quartet si při provedení jeho skladby ale plot musel postavit na scéně. A moc délky tahle stavba nepobrala.
Zpět k dlouhým drátům – radioamatéři chytají dlouhé vlny na dlouhé antény. Tahle má pětačtyřicet metrů a houpe se až dvanáct metrů nad zemí.
Nástroje z dlouhých strun a drátů mají nespornou výhodu v kombinaci monumentálnosti a skladnosti. Prostě je smotáte a… pozor, to taky není jen tak. Dráty jsou věda. Takhle na kabely:
Takhle na prodlužováky a dlouhé psy.
A pokud tvoříte hudbu na iphonu, nemusí vám to být líto.
A vůbec…
PS: Po zveřejnění Videí do redakce dorazilo psaní Jakuba Franka, z nějž vyjímáme:
„Taky mě dráty nějakou dobu zajímaly, tak ti jen nadhazuji pár tipů na dráteníky z českých luhů a hájů. (…) Poslední, co jsem zaregistroval, byl Adam Hejduk na sympoziu v Plasech. Jednoduchá hezká věc, škoda jen, že v té fascinaci fenoménem zcela přehlídl, že ‚to už bylo‘, resp. když jsem se s ním o tom bavil, vůbec neznal Luciera, Fullman ani Rose.
A ještě je tady náš starší projekt, který jsme dělali s bráchou a rozvíjeli jej hlavně v Polsku, ale i mimo Evropu, jak je vidno na videu. Linie magnetofonové pásky a linie ozvučeného drátu. Rozehrávali jsme prostory, do kterých nás pozvali… Ta akce na videu je specifická tím, že jsme museli hrát do sluchátek namísto běžné aparatury, kvůli náhlým stížnostem kohosi z nájemníků. S omezeným počtem sluchátek jsme nechali poslech návštěvníkům a hráli jsme, aniž bychom slyšeli co.
A tady ještě naše rozšíření strunového projektu pro zvukovou sekci výstavy Survival ve Wroclawi. V bývalé policejní stanici jsme využili větrací systém budovy jako rezonanční skříň, ke které jsme připevnili stovky strun. Do větracího systému jsme pak vložili basové repráky, do kterých jsme pouštěli nízké frekvence a rozvibrovávali tak mechanicky celý systém.“
