- Inzerce -

Videa na víkend – hromadění nástrojů

Co je lepší než jeden klarinet? Spousta klarinetů! Třeba aspoň osm. Ato platí i pro jiné nástroje. Dnešní videa budou věnovaná skladbám, v nichž se pracuje se zmnožováním nástrojů. Je zajímavé, co taková věc dělá s barvami nástrojů, kdy místo jednoho konkrétního posloucháme jakousi esenci klarinetovosti, kontrabasovosti, klavírnosti a  tak dále. V některých případech půjde skutečně o hudbu jednobarevnou, jinde se namnožené nástroje kombinují, třeba jako v kompozici Sikorsky, kterou napsal Niels Lyhne Løkkegaard pro osm klarinetů, čtyři kontrabasy a dva perkusisty.

Tento dánský skladatel má vůbec slabost pro hromadění jednoho druhu témbrů. V jeho katalogu najdeme skladby pro devět klavírů, šestnáct trianglů nebo deset činelů hi-hat.

Anebo třicet elektronických ladiček.

Sedminásobný klavír je materiálem skladby Mathiase Spahlingera Farben der Frühe.

Chtěl bych mít kapelu ze samých pozounů, zpíval v šedesátých letech Milan Chladil. A Georg Friedrich Haas si nedávno si takové přání splnil.

Jednota v mnohosti dosažená skrze zmnohonásobení jednoho druhu nástroje nepřekvapivě často vyhovovala minimalistům. Steve Reich na ní postavil svou sérii Counterpoints, původně určenou pro jednoho hráče zmnoženého pomocí playbacku. Postupně se ale objevily také verze pro celé ansámbly.

A postminimalista Michael Gordon napsal skladbu Rushes pro sedm fagotů.

Ještě jednou saxofony, tentokrát neminimalistické: Salvatore Sciarrino v La Bocca, I Piedi, Il Suono doplnil čtyři sólisty stovkou dalších, bloudících na pódiu, kolem publika i v přilehlých prostorách.

Průkopníkem v hromadění elektrických kytar je již od počátku osmdesátých let Glenn Branca. A ačkoliv se postupně přesunul ke klasickým orchestrálním zvukům, v roce 2015 premiéroval svou šestnáctou symfonii pro rovnou stovku kytar doplněnou bicími. Název je výmluvný: Orgasm.

Pro srovnání další kytarista se slabostí pro stovky: Rhys Chatham. Z roku 2014 je jeho A Secret Rose.

A po veselých kytaristech uzavřeme duchovněji a dýchavičněji. Horațiu Rădulescu napsal Byzantine Prayer pro úctyhodných čtyřicet flétnistů.

 

 


Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.

Nevyzkoumatelné

„Umění jako výzkum“ žádné není. A „výzkum umění“ neexistuje.

Přehled soudobé hudby na Pražském jaru

Jarní sklizeň premiér v rámci festivalu oslavujícího osmdesát let existence.

Zkouška sirén: Sono-fenomenologie

Martin Nitsche a filozofie skrze sluchátka