- Inzerce -

Videa na víkend – Ladislav Kupkovič

Ve středu 15. června zemřel Ladislav Kupkovič (nar. 1936), slovenský skladatel a dirigent,  dnešní videa tedy věnujeme jeho hudbě. Kupkovič patřil ke generaci slovenských skladatelů, kteří se v 60. letech snažili o vpuštění čerstvého vzduchu do tehdejšího vážnohudebního provozu. Kupkovič stál u vzniku Dnů nové hudby na zámku Smolenice i souboru Hudba dneška. V roce 1969 emigroval do Německa, kde organizoval experimentální koncerty a akce jako Klanginvasion auf Bonn, kdy hudebníci symbolicky obsadili velkou část města. Kupkovičova hudba často vycházela z tonality a z historických stylů, s nimiž si pohrávala s nemalou dávkou ironie. V sedmdesátých letech Kupkovič zavrhl avantgardní přístup a začal komponovat tonálně již bez podvratných podtextů, s ohledem na komfort publika.

Zde jeho asi nejslavnější kus, Suvenir, v podání Gideona Kremera s originál VHS patinou.

Postmoderní remix šesti taktů od Edwarda Elgara, Morceau de genre (1968)

 A pro srovnání jeden pozdní, neironicky tonální Kupkovič.

 

Jako generační shrnutí složil Juraj Beneš klavírní suitu Old Boys Anthology, jejíž jednotlivé části jsou věnovány osobnostem, které v šedesátých letech hýbaly slovenskou hudbou. Kupkovič je zachycen v části osmé, nazvané Berceuse, čiliž ukolébavka.

A ještě jedna kolektivní hudba. Skladba Ode to Hanover, která je společným dílem patnácti skladatelů z celého světa včetně Ladislava Kupkoviče.

 


Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.