- Inzerce -

Videa na víkend – nejlepší skladby milénia

Leden je obdobím bilancování, srovnávání, co se v předchozím roce nejvíce podařilo. My si dnes zabilancujeme s trochu větším časovým rozptylem a inspiraci si k tomu vezmeme z Itále. Tamní muzikolog a hudební novinář Gianluigi Mattietti uspořádal anketu o nejdůležitější skladbu soudobé vážné hudby po roce 2000. Oslovil více než stovku evropských hudebních kritiků, dramaturgů a dalších postav vážnohudebního byznysu, včetně několika českých zástupců, aby napsali své osobní tipy na nejvýznamnější kusy mladší šestnácti let. Výsledek vyšel v italském časopise Classic Voice, ale pozornost mu věnoval i velký deník Corriere della sera. (Seznam zatím není dostupný veřejně online. Pokud bude, doplníme ho sem.) Podívejme se tedy, které kompozice byly shledány nejvýznamnějšími.

Na prvním místě se umístil reprezentant Rakouska, Georg Friedrich Haas se skladbou In Vain (2000). Další Haasova skladba, Limited Approximations (2010), se objevila ještě na pátém místě.

Druhou příčku obsadil Simon Steen-Andersen s Klavírním koncertem (2014)

Multimediální Generation Kill (2012) od Stefana Prinse získala bronz.

 

Po stupních vítězů již jen výběrově. Porotci byli zjevně dost nakloněni mladší a střední generaci skladatelů, ale došlo i na klasiky, kteří se výrazně zapsali již v předcházejícím století. Tři zářezy má na kontě Helmut Lachenmann, mimo jiné se smyčcovým kvartetem Grido (2001)

Bernhard Lang se zařadil se svou volnou sérií Differenz/Viederholung (DW).

Rebecca Saunders: Void (2013-14) pro dva hráče na perkuse a komorní orchestr

Jennifer Walshe zabodovala s operou, jejíž název v internetových vyhledáváních přináší zajímavé výsledky: XXX LIVE NUDE GIRLS!!! (2003)

Chaya Czernowin: MAIM (2007) pro sólisty, orchestr a live electronics.

Seznam je to znatelně eurocentrický. Z amerických skladatelů sem pronikl Steve Reich a jeho videoopera Three Tales (2002), kterou nedávno uvedlo Národní divadlo.

 

 

 

 


Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.