Psychedelické houby, proměny identit, ústní luk, zářivka a syntezátor. Film, který málem nebyl.
Přibližně za týden tomu bude padesát let, co do kin vstoupil film režiséra Nicolase Roega Performance. Málem k tomu ovšem nedošlo, protože snímek, natočený již v roce 1968, ležel v archivu a distribuční společnost Warner Bros dokonce zvažovala jeho zničení. Proč? Zatímco studio si od díla slibovalo odlehčenou hudební komedii v duchu beatlesovského Perného dne (1964), dostalo surrealistickou podívanou s explicitním násilím, erotikou a pohráváním si se sexuální identitou. To vše v ďábelsky nastřihaném rytmu a s divnou hudbou. Hlavní hvězdou je Mick Jagger v roli podivínského muzikanta, u něhož najde úkryt násilnický gangster prchající před odplatou kolegů.
Jediné víceméně normální hudební číslo představuje píseň Memo From Turner, v níž se Jagger mění v démonického byznysmena.
Písničku napsal Jagger s Keithem Richardsem, ten ale odmítl nahrávat, jelikož špatně snášel, že dívku, s níž si Jaggerova postava užívá v posteli i ve vaně, hrála jeho tehdejší přítelkyně. Kytary se místo toho chopil Ry Cooder. Který své charakteristické klouzavé drnkání s využitím tzv. bottlenecku uplatnil i v dalších kusech soundtracku. Pod ním je oficiálně podepsán skladatel Jack Nitzsche, ovšem přizvání hudebníci měli velký prostor pro vlastní vklady. V úvodu tak slyšíme divoké skoky analogového syntezátoru, které má na svědomí Bernie Krause, dnes známý především jako lovec zvuků přírody a kronikář jejich mizení. V té době v duu Beaver & Krause popularizoval Moogův syntezátor a občas ho kombinoval s větším obsazením, jak naznačuje tento krátký dokument.
Zpěvačka Buffy Sainte-Marie se zapojila vokály a hrou na ústní luk, strunný nástroj, který zde demonstruje v televizním pořadu Pete Seegera.
A takto nástroj zní ve filmu.
Objeví se tu i předchůdci hiphopu, The Last Poets.
Mick Jagger svou rolí v Performance zahájil svou kariéru příležitostného herce, která záhy pokračovala titulní roli v australském filmu Ned Kelly. V době, kdy Performance čekala na svůj osud kdesi ve skříni, natočil Jagger se syntezátorem soudntrack ke krátkému experimentálnímu snímku Kennetha Angera Invocation of My Demon Brother.
https://www.youtube.com/watch?v=JyWkcB-K9TI
Film Performance nedosáhl slávy srovnatelné třeba s Roegovým pozdějším Mužem, který spadl na zem s Davidem Bowiem v hlavní roli. Pozici kultovního výtvoru mu však nelze upřít, o čemž svědčí, řada odkazů a citací v jiných filmech či hudbě. Jedním z podivnějších případů je krátký film Beat the Devil. Ten patří do série sponzorované v letech 2001 a 2002 automobilkou BMW a spojuje reklamu na auta se snahou o uměleckou zajímavost. Tady se potkávají Clive Owen, James Brown, Gary Oldman, Danny Trejo a Marilyn Manson v příběhu o muzikantově smlouvě s ďáblem. Jednou ze spojnic s filmem Performance je taneček Garyho Oldmana coby vládce pekel se zářivkovou tyčí, jenž kopíruje podobnou Jaggerovu choreografii z Performance.