Psychedelické houby, proměny identit, ústní luk, zářivka a syntezátor. Film, který málem nebyl.
Přibližně za týden tomu bude padesát let, co do kin vstoupil film režiséra Nicolase Roega Performance. Málem k tomu ovšem nedošlo, protože snímek, natočený již v roce 1968, ležel v archivu a distribuční společnost Warner Bros dokonce zvažovala jeho zničení. Proč? Zatímco studio si od díla slibovalo odlehčenou hudební komedii v duchu beatlesovského Perného dne (1964), dostalo surrealistickou podívanou s explicitním násilím, erotikou a pohráváním si se sexuální identitou. To vše v ďábelsky nastřihaném rytmu a s divnou hudbou. Hlavní hvězdou je Mick Jagger v roli podivínského muzikanta, u něhož najde úkryt násilnický gangster prchající před odplatou kolegů.
Jediné víceméně normální hudební číslo představuje píseň Memo From Turner, v níž se Jagger mění v démonického byznysmena.
Písničku napsal Jagger s Keithem Richardsem, ten ale odmítl nahrávat, jelikož špatně snášel, že dívku, s níž si Jaggerova postava užívá v posteli i ve vaně, hrála jeho tehdejší přítelkyně. Kytary se místo toho chopil Ry Cooder. Který své charakteristické klouzavé drnkání s využitím tzv. bottlenecku uplatnil i v dalších kusech soundtracku. Pod ním je oficiálně podepsán skladatel Jack Nitzsche, ovšem přizvání hudebníci měli velký prostor pro vlastní vklady. V úvodu tak slyšíme divoké skoky analogového syntezátoru, které má na svědomí Bernie Krause, dnes známý především jako lovec zvuků přírody a kronikář jejich mizení. V té době v duu Beaver & Krause popularizoval Moogův syntezátor a občas ho kombinoval s větším obsazením, jak naznačuje tento krátký dokument.
Zpěvačka Buffy Sainte-Marie se zapojila vokály a hrou na ústní luk, strunný nástroj, který zde demonstruje v televizním pořadu Pete Seegera.
A takto nástroj zní ve filmu.
Objeví se tu i předchůdci hiphopu, The Last Poets.
Mick Jagger svou rolí v Performance zahájil svou kariéru příležitostného herce, která záhy pokračovala titulní roli v australském filmu Ned Kelly. V době, kdy Performance čekala na svůj osud kdesi ve skříni, natočil Jagger se syntezátorem soudntrack ke krátkému experimentálnímu snímku Kennetha Angera Invocation of My Demon Brother.
Film Performance nedosáhl slávy srovnatelné třeba s Roegovým pozdějším Mužem, který spadl na zem s Davidem Bowiem v hlavní roli. Pozici kultovního výtvoru mu však nelze upřít, o čemž svědčí, řada odkazů a citací v jiných filmech či hudbě. Jedním z podivnějších případů je krátký film Beat the Devil. Ten patří do série sponzorované v letech 2001 a 2002 automobilkou BMW a spojuje reklamu na auta se snahou o uměleckou zajímavost. Tady se potkávají Clive Owen, James Brown, Gary Oldman, Danny Trejo a Marilyn Manson v příběhu o muzikantově smlouvě s ďáblem. Jednou ze spojnic s filmem Performance je taneček Garyho Oldmana coby vládce pekel se zářivkovou tyčí, jenž kopíruje podobnou Jaggerovu choreografii z Performance.
