Tento víkend probíhá v rakouském Linci festival Ars Electronica, tentokrát s tématem Post-město. V rámci festivalu byla také včera předána ocenění hlavním výhercům soutěže Prix Ars Electronica, která oceňuje výjimečné projekty na průsečíku umění a technologií. Proto se dnes podíváme na některé z oceněných, kteří mají tak či onak cos do činění se zvukem a hudbou ve spárech technologie. Zlatou Niku v kategorii „digitální hudba a zvukové umění“ získal letos Japonec Nelo Akamatsu za zvukovou instalaci Chijikinkutsu. Název ukrývá dvě inspirace díla: „chijiki“ znamená geomegnetismus, tedy jev, na jehož základě se například otáčí střelka kompasu. Podobně se chovají obyčejné krejčovské jehly, které Akamatsu zmagnetizoval a položil do skleniček. Zmagnetizované jehly se samy nastaví severojižním směrem a když systém pustí proud do cívky přiložené ke sklenici přitáhne to jehlu ke sklu, což vede k jemnému cinknutí, po vypnutí cívky vrátí geomagnetismus jehlu do původní pozice. Sklenic je v prostoru rozmístěných mnoho, takže se cinkání přelévá prostorem. Druhá polovina názvu odkazuje k tradičnímu japonskému zahradnímu „sound artu“ suikinkutsu, který je znám již z období Edo (tj. mezi 17. a 19. stoletím). Jde o velkou hliněnou nádobu zakopanou do země, do níž kape voda. Zvuk kapek se v takovém rezonátoru rozléhá a je vyváděn nad zem dutými bambusovými tyčemi. Zvukový výsledek skutečně v něčem připomíná Akamatssuovu instalaci.
A takto vypadá a zní originální japonské zahradní Suikinkutsu
Zvláštní ocenění získal rakouský bubeník Josef Klammer za svůj dlouhodobý projekt, v němž mapuje různé přístupy k bicím nástrojům včetně jejich rozšiřování elektronikou nebo nahrazování normálních blan latexovými, které umožňují všelijaké natahování a kroucení při hře.
Mezi čestnými uznáními mě zaujala Michaela Davies dílem Duty, v němž se interpreti dobrovolně vzdají vlády nad svými svaly. Na ně jsou jim připevněny elektrické svalové stimulátory vyvolávající svalové stahy a tím ovládají hru na zvonky.
Mezi oceněné se dostal také již zemřelý Karlheinz Stockhausen skrze svou Studii II, jedno z průkopnických děl elektronické hudby 50. let. Detailně rozepsaná partitura Studie určovala parametry sinusových generátorů. Hannes Seidl sinusový zvuk nahradil samply písniček vybraných z vrcholů německé hitparády posledního čtvrtstoletí.
Hannes Seidl: Die letzten 25 Jahre in No. 1 Hits der deutschen Jahrescharts dargestellt durch Karlheinz Stockhausens Studie 2 5x
Rus Dimitrij Morozov byl oceněn za kreativní destrukci uplatněnou v projektu ::vtol:: oil. Návštěvníci v něm mohli jakýkoliv předmět, který měli u sebe, vložit do jednoho z pneumatických lisů a nechat ho zničit. Zabudované mikrofony proces drcení mobilu, brýlí či roztomilé kočičky zaznamenaly a počítač z něj obratem vygeneroval dvacetiminutové album, které vypálil na CD a vydal majiteli zničeného objektu.