Karlheinz Stockhausen

Vrtule jako bicí nástroj i drony jako trsátka. Kamikaze i prorok Ezechiel. Opravdoví lidé Lindbergh i Meresjev. Zhudebněný Thunderbolt P-47 i celá historie letectví. Létání inspiruje a na malé létající potvory pilotované kýmsi na dálku už si zvykáme.

Jaká hudba tehdy hrála?

Zborcené harfy tón...

Hudba pro úniky od pozemských starostí.

Krásy mechanické hudby a pohybu.

Bienále Ostravské dny si za šestnáct let své existence vydobylo pozici exkluzivního prostoru pro uvádění soudobé hudby, který dalece přesahuje hranice České republiky.

Videa zcela bez živých lidí.

Naše mysl je stále pevně stereofonní. Pokud se vydáme do kina, zvuk i hudba nás obklopí, samotné hudební zážitky tohoto druhu jsou však vzácností – běžné koncerty jsou také spíše dvojrozměrné.

Skladatel, jenž si prošel obdobím divokých experimentů i antimodernistického zápalu, byl oceněn rytířským titulem a miloval silná auta, se zapsal do historie jako představitel té přístupnější tváře soudobé vážné hudby.

Toto je třetí díl v sérii článků o hudbě na hranici mezi pohybem a nehybností.