Lucrecia Dalt, cover alba Tragic Magic, banner na New Opera Days Ostrava, vesnická slavnost Konopická.
Zeptali jsme se našich současných i bývalých autorů a autorek, na co se letos nejvíc těší.
Primárně nás zajímalo těšení se v oblasti alternativních hudebních a zvukových zákoutí, které coby „časopis o jiné hudbě“ pokrýváme. Sešly se nám konkrétní tipy a pozvánky (třeba na album Tragic Magic, co vychází už 16. ledna), ale také méně konkrétní přání a myšlenky – hlavně kvůli tomu, že spousta toho nejzajímavější ve světě nemainstreamové hudby může vzniknout spontánně, bez velkého plánování.
Tamara Bláhová
Velmi se těším na akci, která se koná zanedlouho, už 19. ledna. Jde o koncert souboru makedonského klavíristy Simona Trpčeského s názvem Makedonissimo, který pořádá Janáčkova filharmonie Ostrava. Na první pohled jde o celkem přímočarý koncept – úpravy makedonských lidových písní s jazzovým nádechem. Jenže podle toho, jak Simon Trpčeski o Makedonissimu hovoří, zdá se, že si se skladatelem Pande Šahem vytyčili úkol až janáčkovský, vytvořit skladby zakořeněné v co nejautentičtější makedonské lidové hudbě a zároveň ne historizující. Jelikož Simon Trpčeski se také vyjadřuje v tom smyslu, že nově promýšlené spojení s tradicemi může dále posunout hudební vývoj, jsem zvědavá, nakolik je taková obrozenecká myšlenka dnes uskutečnitelná.
Jan Borek
Čekám, že jedna ze zvukově nejzajímavějších událostí bude koncert francouzské skupiny BRUIT ≤ 12. května v pražském Café V Lese. Při prvním poslechu jejich alba The Machine is burning and now everyone knows it could happen again z roku 2021 jsem si po prvních pěti minutách poznačil „tohle vypadá na jednu z nejdůležitějších nahrávek desetiletí“. Od té doby vydali EP a další album, kde pokračují ve skutečně organické a originální fúzi post-rocku, témbrové elektroniky i soudobých klasických postupů. Na Spotify je však nehledejte – o etice v rámci současného světa nejen hrají, ale sami ji aktivně praktikují.
Jozef Cseres
Zatím jsem si žádné posluchačské plány ani rešerše letos nedělal, nechávám to na shodu koncertních či vydavatelských okolností. Docela se těším na dvě operní představení, které navštívím už v únoru, víceméně služebně, i když to nebude žádná alternativa. V Lublaňské opeře to bude Wagnerův Tristan a Isolda, kterého ještě stihnul zrežírovat loni zesnulý Robert Wilson, a ve Štýrském Hradci premiéra nové inscenace Bergova Wozzecka v nastudování Vassilise Christopoulose. V květnu se chystám na vystoupení dvou neobvyklých trií; v Maďarském domě hudby v Budapešti to budou Robyn Schulkowsky, Joey Baron a Otomo Yoshihide a v pražské MeetFactory by mělo vystoupit trio Glacial ve složení Lee Ranaldo, Tony Buck a David Watson. No a na podzim by se měl po mnoha letech objevit v Evropě Jon Rose; v říjnu zahraje v Berlíně a poté snad i v Praze.
Petr Ferenc
Chci žasnout nad krásnou hudbou, kterou jsem dosud neznal. A těším se na posluchačská setkávání se starými známými, kteří třeba nejsou zas tak známí. Jako v pohádce, kde se říká „o čem doma nevíš“. Největší objevy často čekají pod nosem. Konkrétních plánů mám zatím málo, jen se četbou komiksového libreta opatrně připravuji do Národního na Ring.
Pavel Klusák
Na co se těším? Že válka snad nakonec nebude tak hrozná, i když si tyhle věci neumíme dopředu představit.
S tím souvisí hlavní bod výčtu. Těším se, jako každý rok, na všechnu tu hudbu, kterou si nedokážeme představit a kterou neumíme předvídat, než vznikne skrze imaginaci druhých.
Těším se a doufám, že v Česku a na Slovensku vytvoříme funkční platformy, které spojí lidi v odporu proti moci, která destruuje instituce a budoucnost. A že v tom kultura bude hrát roli.
Doufám, že stihnu dorazit na návštěvu Centra Arva Pärta v Estonsku, dokud to je možné.
Těším se, že mě mé živé hudební pořady propojí s aktivními a konstruktivními lidmi na mnoha místech, jak to zažívám v posledních sezonách.
Těším se, že bych se snad mohl ponořit do kompletní diskografie Dona Cherryho a o něco víc mu porozumět.
Těším se na Rewire, Sonitus, program brněnského Rella. Na světové hvězdy v Divadle 29 v Pardubicích. Na ticho.
Helena Konvalinová
V roce akordeonu nás čeká mnoho nového v explorativní hudbě. V květnu vychází sólo album Vojtěcha Drnka, nahrané v brněnských vodojemech Žlutý kopec, které jsou unikátní svým šestapadesátisekundovým dozvukem.
Na akordeon se můžeme těšit i na desce tria Oùat, která právě vzniká na BMC labelu a vyjde na podzim, kdy bude kapelu možné slyšet také v Café Husovka. Bubeníka Michaela Grienera uslyšíme také na desce Centrifugal Quartetu (s Jebem Bishopem, Miou Dyberg a Antoniem Borghinim). Za zmínku stojí i album dua sOnic alchemy, na kterém nás bubenice Sofia Borges a kontrabasista Klaus Janek provedou štěrkem na dně hrnku s horkým mlékem.
V tuzemském experimentálním jazzu nelze opomenout duo Shimmer, které proplouvá českým a litevským folklorem na granulárním koberci. V květnu nás čeká album dua Totoabas, vydané na Circum-disc. Perleťovým pohlazením pak bude deska Toši na Ma Records. 26. ledna vystoupí v Husovce spolu s „math-jazzovým“ kvartetem Philm.
Z dalších živých vystoupení se nemohu dočkat SKRONK’festu, který proběhne 28. února v pražském Punctu. Soubor Klang Systematiek představí čtyři koncerty soudobé vážné hudby. A z mimopražských akcí chci vyzdvihnout festival Trať, který se po roční odmlce vrací do nádražních budov, tentokrát do Hrubé Vody (17.–19.7.). 6. října pak začíná v Hradci Králové Jazz Goes To Town, který výtečně propojuje tradici s avantgardou.
Matěj Kratochvíl
Těším se na začátek léta, kdy proběhne festival New Opera Days Ostrava. Tam je vždy naděje, že uslyším něco, co jsem ještě neslyšel. Na konci léta mě pak s kolegy čeká pokračování výzkumu slavnosti zvané Konopická v jihozápadních Čechách. Tam se sice pár písniček opakuje pořád dokola, ale v jistém smyslu je to neméně kulturně dobrodružné. Jistě dojde na několik jam sessions v rámci projektu Giľora v klubu Za školou. Jinak se nejvíc těším na ty náhodné akce, o nichž se dozvím na poslední chvíli. A na všechny zvuky, jichž si zvládnu v tomto roce všimnout.
Lucia Reiprich Maloveská
Troufám si říct, že nabídka akcí „soudobky“ je rok od roku zajímavější i v české kotlině. Moje bezprostřední odpověď na otázku, na co se letos těším, by tedy asi upřímně směřovala ke zdejším akcím. Navíc, kromě samotného těšení mě vždy baví i předpokládat a očekávat, kam pořadatelstvo jednotlivé již zaběhnuté události posune a jestli něčím překvapí. Kdybych ale uvažovala dál, tak se typicky asi nejvíce těším na nové knihy. Samozřejmě bych jich spoustu měla dočíst ještě z loňska – pokud bych ale mohla vybrat alespoň jednu, kterou si letos koupím, tak je to titul The Work of Karlheinz Stockhausen. Autorem je skladatel Flo Menezes a kniha vyjde letos u Routledge, ve třech dílech. Takže to přeci jen není jen jedna kniha… Každopádně, autor slibuje bezprecedentně komplexní vhled do Stockhausenovy tvorby a v každém z dílů sleduje jednu fázi jeho tvorby. A já, i díky záštitě Routledge, celkem věřím, že by Menezesovy sondy mohly stát za to.
Kateryna Romanovska
Po Novém roce jsem si slíbila, že se konečně pokusím najít rovnováhu mezi poněkud stresujícími akademickými plány a „nezávazným“ hudebním potěšením. Právě v té druhé oblasti se těším na spoustu zatím spíš abstraktních věcí, jako jsou festivaly, koncerty a náhodná setkání s hudbou, která se prostě přihodí. Z těch konkrétnějších vyhlížím vystoupení Aniky (4.3) a Lucrecie Dalt (21.5) v pražské MeetFactory nebo operu Dialogy karmelitek, jejíž premiéra ve Státní opeře je plánovaná na konec května.
Nejvíce se ale těším na spuštění nového webu ukrajinské kulturní agentury Ukho, zaměřené na současnou klasickou, improvizovanou a experimentální hudbu. Při příležitosti svých 14. narozenin představí agentura rozsáhlý archiv dosud nepřístupných fotografických a video materiálů mapujících celou historii jejích aktivit: od experimentálních operních inscenací přes zvukové instalace až po pohledy na kyjevskou avantgardu a kulturní život před ruskou invazí na Ukrajinu.
Zmínit chci i přednášku profesorky genderových studií Ann Cvetkovich, která v květnu proběhne v Praze v rámci konference Queering 20th-Century East Central Europe: Archives – Emotions – Histories. I když nejde o ryze hudební událost, její práce mě už několik let inspiruje k přemýšlení o hudebním životě jako o součásti queer archivu (nejen) minulosti.
Alžběta Sadílková
I když oznamování koncertů, releasů a festivalových line-upů teprve pozvolna začíná, už teď je jasné, že jedním z vrcholů letošní sezony bude vystoupení legend temné elektroniky Autechre na Lunchmeat Festivalu.
V obecné rovině se pak upřímně těším třeba na pokračování série Sonitus v Punctu a na cokoliv z dílny mého oblíbeného promotérstva, jako jsou Jednota, Heartnoize, týmy festivalů Creepy Teepee, Alternativa nebo zmiňovaný Lunchmeat… už na jaře nás čeká hned několik koncertů inspirativních žen: Anna von Hausswolff, Pink Must, Lucrecia Dalt, Jarboe, Maria Somerville nebo Fine.
A samozřejmě Žižkovská noc, na kterou se nám letos podařilo dát dohromady krásný a pestrý program – těšení a zároveň pozvánka!
Jiří Slabihoudek
Mám radost ze zastoupení soudobé i tradičnější, ale za to šťavnaté hudby na festivalu Pražské jaro. Poslední roky je vždy na co se těšit, hlavně stran Prague Offspring, kde bude letos rezidenční skladatelkou Unsuk Chin. Uslyšíme také premiéry celé řady českých skladeb, třeba od Ondřeje Adámka nebo Michala Nejtka. Osobně ale nejvíc vyhlížím rezidenci kanadské pěvkyně Barbary Hannigan. Se svou uhrančivou energií vystoupí na festivalu hned čtyřikrát.
V květnu se do Prahy krom pražskojarních umělců podívá také Lucrecia Dalt, na jejíž poslední pražské vystoupení z roku 2023 rád vzpomínám. Nepamatuji si sice konkrétní songy, ale vybavují se mi úžasné barvy a atmosféra, kterou ze sebe její žánrově proměnlivá hudba vysílá.
Koncem června se snad dostanu na NODO, tedy Dny nové opery Ostrava; program ještě není zveřejněn, ale zkušenost z minulých bienále mi říká, že těšit už se klidně můžu.
Karel Veselý
Rád bych napsal, že se těším na spravedlivou streamovací službu pro hudbu. Takovou, které bude konečně adekvátně odměňovat hudebníky, ale zase takový snílek nejsem. Takže nás nejspíš čeká další rok dominance Spotify a jeho nadržování velkým firmám a těm populárním hudebníkům, kteří peníze potřebují nejméně. Když ustoupím ze svého snílkovství, vyhlížím společné album Julianny Barwick a Mary Lattimore Tragic Magic (16. 1.), novinku od Shackletona Euphoria Bound (30. 1.) nebo první desku Mayhem po sedmi letech jménem Liturgy of Death (6. 2.) V únoru také vychází nové album Dannyho L Harleho Cerulean a Stephen O’Malley vydává Spheres Collapser. Ve skutečnosti se ale nejvíc těším na hudbu, o které teď ani nevím, že se na ni těším.