Jak pojmenovat přikrmovanou a nepojmenovatelnou substanci značky Drone Records.
Brémské vydavatelství Drone Records se pevně drží v obsazených pozicích – z ekonomické hantýrky šlo použít sousloví niche market. Jejich vinylové tituly nabízejí přesně to, co název slibuje, totiž bzučivost a dlouhé zvukové plochy. Za vydavatelstvím ostatně stojí Stefan Knappe, polovina dua Troum, které drony a ambient poučený zkušeností z industriální hudby již třetí dekádou samo tvoří. Vedle skončené singlové série (stovka titulů s ručně vytvářenými obaly a rychlostí 33 byla završena v srpnu 2010) Drone Records před deseti lety rozjeli elpíčkovou řadu Drone Mind // Mind Drone, v níž se o každou stranu desky dělí dva umělci, desetipalce série Substantia Innominata vycházejí od roku 2005 a zde recenzované, již loňské, tituly mají pořadová čísla 27 a 28.
Název Substantia Innominata nabádá k tomu, abychom se do vinylu vlisovanou zvukovou matérii nepokoušeli pojmenovávat či analyzovat. Neuposlechnu, s každým rokem a várkou titulů je totiž zřetelnější fakt, že Drone Records, byť jde o víceméně DIY label, vytvořili kromě niche marketu i silnou korporátní identitu. Tím nechci říci, že by Knappe umělcům, jež osloví, vnucoval konkrétní tvůrčí rozhodnutí, jisté ale je, že kombinace výběru nových tváří s volným zadáním („grey matter / dark continent“), výtvarně konzistentním řešením jednotlivých sérií včetně různých barev vinylu i tiskových materiálů, opakováním klíčových slov, například názvů edičních řad, a „drobnostmi“, jako je důsledné odmítání nechávat si na obaly tisknout čárový kód (to má Knappe společné třeba s Johnem Zornem a Davidem Tibetem) a nevyužívání hudebních sítí typu Bandcamp dává vzniknout silné vydavatelské image. Líbi-li se vám jeden titul Drone Records, budou se vám patrně líbit všechny.
Odvážím se tvrdit, že umělci, kteří se s Drone Records domluví na vydání své hudby, uvažují stejně, a že aniž by k tomu byli explicitně vedeni, chtějí k celkovému dojmu častěji přispět, než jej zpytovat či narušovat. Drzeji: ať už byl zvukový vstup a koncept jakýkoli, výstup je táhlý, ambientní, spřízněný s ostatními tituly, v tiskových materiálech často popisovaný metaforami jeskyní, hlubin, tmy…
Francouz Jérémie Mathies žije posledních pár let v Kambodži a jeho zájmem jsou terénní nahrávky. Ve dvojici skladeb na svém černém vinylu Arkhaîos kombinuje záznamy pořízené v prostorách opuštěné továrny se zvukem tradičních khmerských instrumentů. Ital Cristiano Deison – dle vydavatele navzdory četným aktivitám a kolaboracím s tvůrci, jako jsou Thurston Moore, Maurizio Bianchi, KK Null, John Duncan či Scanner, stále pohříchu opomíjený – ve trojici skladeb na průhledně zeleném vinylu Substrata kombinoval, vrstvil a stříhal záznamy pořízené uvnitř i vně na nejrůznější kovy, struny, dráty, elektroniku a pásky.
Zatímco Deison temný kontinent ohledává a vyjadřuje hudbou, v jejíchž basech někdy hmat převáží nad sluchem a vše ostatní – zvonění, údery, skřípot – je přidušeno a utlumeno, Mathes je ostřejší, plnokrevnější, jeho ambientní zvuk slyne větší hybností i důrazem. Kde Deison zastavuje čas, Mathes zdůrazňuje jeho sice zpomalený, o to ale neúprosnější pohyb. Kde Mathes lomí odstíny výchozího tónu, tam Deison vše zahaluje monochromatickou mlhou.
Oba loňské tituly nabízejí na destipalcovém formátu více než půlhodinovou „elpíčkovou“ stopáž a jsou příjemným, adekvátním příspěvkem do dronovského kánonu. Ale pozor, v létě v sérii Substantia Innominata vyšel titul „dosud nejneobvyklejší“. Na svědomí jej má nově založené duo Taumel složené z profesionálního bicisty a herecké hvězdy netflixovské série Dark.
Jérémie Mathes: Arkhaîos
Deison: Substrata
Drone Records (https://www.dronerecords.de; substantia-innominata.de)