Meloman tváří v tvář židovství Leonarda Cohena…
Muzeum regionu Boskovicka ve spolupráci s Prostorem, platformou boskovického Unijazzu, zahájilo letos projekt Koncerty s hvězdičkou. Je mi ctí se na něm podílet trojicí poslechových přednášek, samozřejmě s tématikou židovské hudby. První se uskutečnil 6. února, a jak napovídá název – Od Cohena ke Cohenovi –, byl věnován dvěma nejslavnějším Cohenům současné hudby.
Když jsem se hlouběji nořil do tématu první poslechovky, v případě jazzového kontrabasisty Avishaie Cohena mne samozřejmě inspirační zdroje jeho hudby nepřekvapily. Ovšem u písničkáře Leonarda Cohena ano. A to značně. Pamatuju si, že jsem ho v minulosti považoval pouze za vášněmi zmítaného romantického umělce. Když jsem o něm kdysi (v roce 1986) dělal pod hlavičkou Svazarmu poslechový pořad, zvolil jsem takovéto motto: Přátelství mezi mužem a ženou bez sexu je buď masochismus, nebo pokrytectví.
Nemohl jsem tehdy tušit, že jeho píseň Who By Fire vychází z modlitby Unetaneh Tokef. Ta vznikla v 11. století v německém městě Mainz a váže se k ní příběh o židovském rabínu Amnonovi. Toho nutil tamní kardinál, aby konvertoval ke křesťanství. Rabín to pochopitelně odmítal. Ovšem nepochopitelné bylo to, že v důsledku neutuchajícího tlaku kardinála nakonec požádal, aby mu dal tři dny na rozmyšlenou. Už v okamžiku, kdy tohle vyslovil, si uvědomil nepatřičnost takových slov, jež by věřící Žid neměl nikdy vzít do úst. Přemítal, jak z toho ven. Když uplynuly tři dny a rabín stále nepřicházel ke kardinálovi, ten pro něj nechal poslat. Když byl rabín předveden před kardinála, naléhal, ať mu na místě vyřízne jazyk, když vyslovil něco takového. Kardinál s ním nesouhlasil; nechal mu uřezat obě nohy a obě ruce. Nohy proto, že ho samy nepřivedly, ruce pro odmítnutí učinit znamení kříže. Na svátek Jom Kipur poprosil bezruký a beznohý rabín spoluvěřící, aby ho donesli do synagogy. Tam odsloužil onu modlitbu, jejímž základem je výčet způsobů, jakými může člověk odejít z tohoto světa. Tomu odpovídá i stavba Cohenova písňového textu.
Píseň Hallelujah se přes počáteční rozpačité přijetí stala patrně nejznámější z Cohenova repertoáru. Objevuje se zde motiv žalmisty Davida, který se zamiloval do Batšeby, i když byla ženou jiného muže. Cohen zde také líčí příběh Samsona a Dalily. To vše vyjadřuje nejen motiv ztráty a znovunabytí víry, ale charakterizuje zároveň Cohenův osobní život plný milostných vztahů s nejrůznějšími ženami, ono typické hledání spojení s Bohem prostřednictvím ženské náruče.
V písni If It Be Your Will je zásadní slovní spojení „rags of light“ v závěru. To vychází z knihy Zohar, kabalistického spisu obsahujícího mystický komentář k Tóře. Nejprve byli Adam a Eva oděni do světla, neboť jejich těla měla povahu spirituální; avšak po spáchání prvotního hříchu se stala již jen tělesnými, takže musela být oděna do oděvu z kůže. A poté byli naši praprapraprapra(etc.)rodiče okamžitě vyhnáni z ráje.
https://www.youtube.com/watch?v=Z_Qk_4emjEs
Dlouho jsem se domníval, že Dance Me to the End of Love je jednoduše milostná romantika. Ale ejhle, není tomu tak. První verš písně zní: „Dance me to your beauty with a burning violin“, přičemž „hořící housle“ se vztahují k holocaustu. Totiž před krematorii ve vyhlazovacích koncentračních táborech hrávali vězni tu nejkrásnější klasickou hudbu, a většinou na housle. Ostatně téma holocaustu prostupuje také Cohenovou tvorbou jako příslovečná červená nit.
Text songu Anthem (z alba The Future z roku 1992) vychází z kabaly. Rabín Isaac Luria v 16. století vykládal, že Bůh vytvořil nádoby, do kterých vylil svoje posvátné světlo. Avšak nádoby nevydržely takovou sílu a roztříštily se. Jiskry světla společně s úlomky pokryly Zemi. Symbolizuje to náš nedokonalý svět. Člověk sice dokonalost usilovně hledá, ale nikdy ji nemůže najít – ani ve vztazích, ve víře či jakémkoli počínání zde. Ovšem skrze vrstvu střepů proniká světlo. Naděje. Spása.
Foto: Monika Šindelková