Günter „Baby“ Sommer: „Free jazz pro nás znamenal svobodu v každém směru…“
Legendární německý bubeník Günter „Baby“ Sommer vystoupil na Festivalu pro židovskou čtvrť v Boskovicích poprvé v roce 2015. A dodnes se na to vzpomíná. Proto se ho festivalová dramaturgie pokoušela získat znovu, ale navzdory příslibům překazily plánovaný předloňský, respektive loňský návrat zdravotní a rodinné problémy. Letos se to konečně podařilo. Na 31. ročníku fanoušci jazzu mohou tuto freejazzovou legendu opět přivítat.
Uslyší jednoho z průkopníků free jazzu v tehdejším východním Německu. Navzdory politické a společenské nesvobodě. Již od šedesátých letech rozšiřoval bicí soupravu o netradiční objekty z nejrůznějších materiálů a o další perkusivní nástroje (tympány, etnické bubny a bubínky, trubkové zvonkohry, zvonky, gongy, africké kalimby, varhanní píšťaly atd.).
Günter Baby Sommer letos v Boskovicích „předoslaví“ své 80. narozeniny (ty bude mít 25. srpna). Když vychází tyto Zápisky, zbývá melomanovi už jen pouhý den do okamžiku, kdy legenda stane na pódiu Zámeckého skleníku. Nejdříve sólově, poté s boskovickým Workshopbandem složeném z mladých hráčů.
Poprvé jsem se s ním setkal při poslechu desky Dialogy Rudolfa Daška z roku 1979 (Supraphon). Zde si s naším kytaristou zahrál v jedné skladbě právě on; jde o skladbu pod názvem Už jde.
Díky producentovi Antonínu Matznerovi se v tom samém roce uskutečnilo v Praze výjimečné setkání freejazzového výkvětu z Evropy, z něhož vzešlo album Interjazz 4 – Starý dobrý cirkus, vydané v tom samém roce Supraphonem (Gramofonový klub). Bylo to zjevení. Po všech stránkách. Ze čtrnácti aktérů uvedu jen některé, abyste si udělali obrázek – kromě našich Jiřího Stivína a Rudolfa Daška tu defilují Willem Breuker, Alan Skidmore, Trevor Watts, Albert Mangelsdorff, Tony Oxley a samozřejmě Günter Sommer…
V té době jsem byl již cele ujařmený free jazzem. V Německém kulturním středisku v Praze na Národní třídě nebo při cestách do Žitavy či Drážďan jsem se pídil po nahrávkách východoněmeckých divousů, mezi něž patřili kupříkladu Ernst-Ludwig Petrowsky (otec moderního jazzu v tehdejším „hodném“ Německu), Conrad Bauer, Uwe Kropinski, Helmut „Joe“ Sachse, Hannes Zerbe, Manfred Hering, Heiner Reinhardt, Manfred Schulze, Ulrich Gumpert či Friedhelm Schönfeld. A samozřejmě také Günter Sommer, jehož jméno ještě bylo na obalech uváděno bez jeho mezinárodně uznávané přezdívky Baby.
K této přezdívce přišel na přelomu 60. a 70. let jako člen prvního opravdu progresivního východoněmeckého orchestru – Klaus Lenz Big Bandu. Kapelníkovi se prý na jedné zkoušce nelíbilo Sommerovo hraní, a tak se ho zeptal: „Co to vyvádíš za kraviny?! Chceš snad všechno vynalézt úplně nanovo jako Baby Dodds?“ (Pozn.: neworleánský bubeník proslavený především ze souboru Hot Seven Louise Armstronga, považovaný za zakladatele moderní jazzové hry.) A jiný muzikant z kapely na to odpověděl: „Hele, Klausi, to není Baby Dodds, to je Baby Sommer!“
V roce 1986 jsem narazil na album, jež mne opravdu hodně „poškádlilo“. V edici Amiga Jazz vyšlo ten rok Verschraänkte Konstruktion, které Sommer nahrál s církevním varhaníkem Hansem-Güntherem Wauerem (1925–2016). Ten působil v Lipsku, Halle a Merseburgu, hostoval ve Westminsteru či katedrále Notre-Dame. Rád improvizoval, proto spolupracoval i s jazzovými instrumentalisty. Pokud je mi známo, Sommer s Wauerem natočili celkem tři alba.
S pianistou Ulrichem Gumpertem založil Sommer v roce 1973 kapelu Synopsis (později musela být přejmenována na Zentralquartet); ta hned v říjnu toho roku koncertovala ve Varšavě na slovutném Jazz Jamboree. Skupina tam se svým free jazzem sklidila takový úspěch, že se začalo mluvit o „změně paradigmatu jazzu v NDR“. Navzdory tomu, že se tato hudba neslučovala s ideály socialistického realismu, byla díky širokému mezinárodnímu uznání ze strany východoněmecké kulturní byrokracie tolerována. Baby Sommer pak na konci 70. let dokonce dostal cestovní pas s možností vyjíždět prakticky do celého světa, takže mohl vystupovat na důležitých jazzových festivalech.
Rozhodujícím předpokladem úspěchu je jeho přístup k tvorbě hudby. Je více než bubeníkem, je to vpravdě zvukový umělec. Neustále rozšiřuje arzenál perkusivních nástrojů, a to i o vlastnoručně vyrobené předměty. Tlučením, třením, chřestěním, drnkáním, hlazením a dalšími způsoby vyluzuje ze svých nástrojů obrovskou škálu tónů, zvuků a melodií. Významně také pracuje s pauzami a fázemi ticha. Netypické pro freejazzové hudebníky je zahrnutí středověkých písní do repertoáru. Pozoruhodný je též projekt Songs for Kommeno, který věnoval jedné řecké vesnici, kde v roce 1943 německý wehrmacht povraždil 317 civilistů, včetně žen a dětí. Sommer se jedno léto v Řecku setkal se ženou jménem Maria Labri, jednou z přeživších po masakru. Slyšel její srdcervoucí zpěv písně, jež o této tragédii vypráví. Mariin nářek pak prostupuje jeho Písněmi pro Kommeno, v nichž takto propojil pravoslavné nápěvy a řecký folklór s výrazivem současného jazzu. Ne každý jazzový avantgardista dokáže takto silně akceptovat hudební tradici.
Sommerova diskografie čítá více než sto třicet titulů. Je také ceněným, a hlavně oblíbeným pedagogem; např. v letech 1995–2010 byl profesorem v oboru bicích nástrojů na drážďanské Vysoké škole Carla Marii von Webera. Koneckonců i v Boskovicích zanechá stopu jako pedagog. Během dvoudenního workshopu bude předávat zkušenosti mladým adeptům jazzu a vytvoří s nimi posléze ad hoc soubor Baby Sommer Workshopband, jenž na festivalu taktéž vystoupí. Nepochybně to bude výjimečný zážitek!