Německý vokálně divadelní ansámbl přijede do Ostravy ukázat, co všechno lze vytěžit z lidského hlasu i těla. Dojde při tom na čerstvá díla i klasické kusy.
Kde je hranice mezi lidským hlasem hovořícím, případně vydávajícím další zvuky, a hudebním projevem? Kdy se neartikulované skřeky nebo funění mění v řeč a řeč ve zpěv? K těmto otázkám najdeme dostatek materiálu od pravýkřiku přes deklamaci v antickém divadle, recitativy barokní opery až po rap. Mnozí umělci se snažili kreativně využít právě onu vachrlatou oblast na pomezí hudebních a nehudebních hlasových projevů: sprechgesang Arnolda Schönberga, nápěvky mluvy Leoše Janáčka, voiceband E. F. Buriana, to všechno těží z faktu, že ve všech projevech lidského hlasového aparátu hudba přinejmenším latentně dřímá. V šedesátých letech toto pole přitáhlo některé skladatele k soustavnějšímu bádání a v té době se také formují interpreti schopní plynulého přelévání mezi různými podobami vokálního výraziva, často navíc spojeného s divadelní akcí, či obecněji výrazovou prací s tělem. Obzvláštní místo v této sféře pak patří souboru Maulwerker.
Maulwerk, což bychom mohli přeložit jako „práce hubou“ nebo „hubodílna“, byl nejprve titul cyklu kompozic německého skladatele (a také muzikologa a teologa) Dietera Schnebela (1930–2018). Pracoval na něm v letech 1968–1974 a hlavní zdrojem zvuků mu byla pochopitelně lidská ústa.
V roce 1976 byl Schnebel přizván, aby jako profesor působil na nově zřízené Hochschule der Künste (HdK) v Berlíně. Tam došlo ke šťastné konstelaci, když začal spolupracovat s Achimem Freyerem, který tamtéž vyučoval scénografii a sám působil i jako režisér. Z tohoto setkání vznikla skupina, v níž se setkávali studenti různého zaměření, aby se věnovali tvorbě na pomezí hudby a divadla. Tam se také Maulwerk dočkal nastudování v nové verzi a skupina tehdejších interpretů si dala jméno Maulwerker, tedy „dělníci úst,“ zprvu bez ambice vytvořit stabilní soubor. Následovalo další Schnebelovo hraniční dílo, Körper-Sprache, tedy Řeč těla („němá“ skladba určená jen pro pohyby těla), opět se studenty HdK. Teprve v průběhu 80. let se ustálilo jádro stabilnějšího kolektivu, jehož hlavním hybatelem se stal Michael Hirsch.
Ačkoliv bylo úzké sepjetí s Dieterem Schnebelem pro soubor stále důležité, postupně se interpreti osamostatňovali a začali jednak tvořit vlastní programy, jednak spolupracovat s dalšími autory. Významné bylo setkání s Emmettem Williasem, členem hnutí Fluxus, které vedlo k řadě společných akcí. Členové souboru stále častěji přispívali vlastními díly a zároveň pro ně začal psát rozšiřující se okruh skladatelů stejné generace, které inspirovala unikátní kombinace hudebních a hereckých schopností Maulwerkerů: schopnosti vykřesat z hlasových i jiných orgánů neslýchané zvuky, skupinové koordinace, propojení hlasů s elektronikou a využití prostoru jako dalšího hudebního prvku.
30. dubna budeme mít příležitost ocenit tyto schopnosti při koncertu ansámblu v Ostravě v rámci projektu Dočasné struktury, který organizuje organizace PLATO a k němuž přizvala polského kurátora Daniela Brożka. Koncert má podtitul Prostorová disonance #3 a nabídne mix dnes již klasických kusů avantgardy i současných skladeb. Hnutí Fluxus bude zastoupeno La Monte Youngem a jeho Poem for Chairs, Tables and Benches (1960), nebude chybět nová verze titulní skladby souboru, tedy Schnebelovy Maulwerke, upravená na míru ostravskému prostoru.
Pak se ukáže, jak lze zpívat skrze fólii v kompozici Steffi Weismann folie (2016/19)
Kouzlo synchronizovaných hlasů odhalí Trinitaire (2015) Alessandra Bosettiho:
Alex Nowitz v Tante Marianne (2010) propojuje sólový hlas se čtyřkanálovou zvukovou stopou.
To je jen malá ochutnávka z programu připravovaného na ostravský koncert. V posledních letech se i na české scéně obrací pozornost k práci s hlasem „na pomezí.“ Právě v Ostravě byly uvedeny opery Martina Smolky Sezname, otevři se! (s „mluvci“ ze skupiny Boca Loca Lab) a Petra Cíglera Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu (kde se potkali operní zpěváci a mluvící herci z Divadla Kámen). Soubor Maulwerker tak nabídne jisté propojení s dějinami experimentů mezi zpěvem a jinými zvuky vycházejícími z lidských úst.