Zkouška sirén – Opera Nova

  
93

Národní divadlo v Praze připravilo přehlídku naplněnou současnými podobami hudebního divadla od tradičně pojatých kusů k dílům stojícím na hraně různých forem.

Pod pojmem opera si dnes většina lidí představí formu, která tak nějak přežila z 19. století a u níž má jít především o dramatické vyjádření emocí za pomoci krásných melodií. Čtenářům HIS Voice netřeba obsáhle vysvětlovat, že tomu může být i jinak. Je ale příjemné pozorovat, že i některé spíše konzervativní instituce posouvají svůj pohled na operní žánr. Poté, co Česká filharmonie začala otevírat svou náruč soudobé hudbě, pozorujeme i na naší první divadelní scéně v posledních sezónách intenzivnější uvádění nového materiálu. Záslužná je především série nových oper objednávaných u českých skladatelů. Že je postoj Národního divadla k vlastním produkcím občas trochu rezervovaný, například pokud jde o množství repríz, je také fakt, ale ani ten neumenšuje pozitivní pocit z proměn. A kromě jednotlivých inscenací začalo Národní divadlo nabízet nové opery v koncentrovaném balení. Ve dnech od 23. do 27. června proběhne na Nové scéně pražského Národního divadla další ročník přehlídky hudebního divadla nazvaný Opera Nova. Několikadenní nálož materiálu k přemýšlení o tom, co se dnes pod pojmem opera může skrývat.

Spektrum bude široké. Slovenský Cluster Ensemble doplněný tanečníky a světly přiveze představení nazvané Patterns, v němž zazní tři díla z dřevní fáze amerického minimalismu od Stevea Reicha: Music for Pieces of Wood z roku 1973, Phase Patterns a Four Organs, obě z roku 1970.  Kompozice Phase Patterns pracuje s identickými melodickými modely, které jednotliví hráči hrají ve vzájemném posunu. Ve výsledku se pak zvuky varhan skládají v husté klastry a znějí vlastně trochu jako bicí nástroj. Four Organs zase postupně natahuje trvání varhanních akordů doprovázené chřestěním rumbakoulí.

Přehlídka Opera Nova bude mít na programu díla, která se blíží opeře v tradičním pojetí, tedy divadlu, v němž se zpívá. Mezi klasiky v tomto oboru můžeme zařadit třeba v Kanadě žijícího Čecha Rudolfa Komorouse, jehož opera Němý kanár zazněla před dvěma lety na Ostravských dnech nové opery a kterou teď tedy mohou slyšet i Pražáci. Kromě ní to bude Tramvestie Petra Wajsara a Pavla Novotného, nedávno uvedená na scéně Národního divadla. Ta vychází z dialogů a vzpomínek točících se kolem tramvajové trasy mezi Libercem a Jabloncem. V případě Tramvestie bychom mohli hovořit o žánru „dokumentární opery“. Tuto žánrovou škatulku nabídne i slovenský skladatel Marek Piaček a jeho 66 sezón. Původně šlo pouze o doprovod k filmu Petra Kerekese o tom, jak se na koupališti v Košicích potkávají velké i malé příběhy dějin, posléze se ovšem hudba se osamostatnila ve scénické formě i na CD. Pod vedením Mariana Lejavy budou v Praze operu hrát hudebníci z Pražské komorní filharmonie.

Maďarský skladatel a flétnista Tibor Szemző se pražskému publiku představil v 90. letech na Maratonu nové hudby. Tento průkopník východoevropského minimalismu rád pracuje na hraně mezi hudbou, literaturou, divadlem a filmem. Se svým souborem The Fodderbasis přiveze právě takto rozkročenou inscenaci Poselství – Poslední láska dr. Kafky. Ta je inspirována vztahem Franze Kafky s Dorou Diamant a Robertem Klopstockem.

 

Mimo zaběhnuté konvence hudebního divadla zavede publikum i finále festivalu. Deska Apollo Briana Ena vznikla v osmdesátých letech jako doprovod k plánovanému dokumentu o stejnojmenné vesmírné misi. Na této desce poprvé použil syntezátor Yamaha DX7, jehož zvuky se pak staly Enovou poznávací značkou. V roce 2009 se nahrávky chopil korejský skladatel Woojun Lee a syntetické barvičky přepsal pro akustické nástroje britského souboru Icebreaker doplněného slavným hráčem na steel kytaru BJ Colem. A právě tato sestava zahraje na pražské Nové scéně živě k projekci filmového záznamu z projektu Apollo.

Je jasné, že přehlídka představující aktuální podoby opery je záležitostí především pro relativně úzké publikum specializovaných zájmů. Pokud si ovšem takovou akci vezme na bedra instituce kalibru Národního divadla, má to určitou symbolickou hodnotu. Ukazuje to, že věci se hýbou dobrým směrem. A možná i přitáhne pestřejší diváctvo.

Kompletní program najdete zde.