Zkouška sirén – opeřené hlasy

  

Něco málo o historii a současnosti lidské fascinace ptačím zpěvem.

„Je to bláznivá, bezstarostná písňová fantazie, výbuch potlačovaného a nezadržitelného veselí. Začíná dosti odvážně dlouze drženými tóny, ale brzy zrychluje tempo, ztrácí kontrolu nad svou melodií a vybuchne v úlomcích hudebních jisker. Je nepřekonatelně obtížné takovou hudbu popsat či zapsat na papír.“

Takto v roce 1904 Ferdinand Schuyler Mathews nerecenzoval virtuózního operního pěvce, ale zpěv ptáka jménem bobolink kanadský. Ve své knize Field Book of Wild Birds and Their Music tehdy přírodovědec Mathews zaznamenal do not hlasy sto třiceti divokých pěvců Severní Ameriky. Zde si můžete porovnat, jak notace odpovídá nahrávce jednoho takového bobolinka.

Vztah lidí k ptačímu zpěvu je zajímavým fenoménem (jemuž jsme si již párkrát věnovali tu nebo tu). Je v něčem podobný lidské řeči, v něčem hudbě, zdá se, že mu lze stejně jako řeči či hudbě rozumět, ale k jeho výkladu přitom platí jiné klíče, nad nimiž donekonečna bádají ornitologové. V současné vlně terénních nahrávek je tento druh záznamů jistě nejčastější asi jako zvukový ekvivalent romantických fotek západu slunce. Kořeny této fascinace sahají někam do druhé poloviny 19. století, kdy se životní styl lidí v Evropě i Spojených státech začal měnit a objevilo se to, čemu říkáme volný čas. Více lidí mělo možnosti a čas vydat se mimo místo, kde žili nebo pracovali, a vzhledem k postupující industrializaci se stále více lidí vydávalo do přírody, aby si v ní odpočinuli od městského hluku. Industrializace zároveň způsobila mizení některých druhů fauny a to zase vedlo vědce i laiky ke snaze zdokumentovat mizející přírodu, včetně jejích zvuků. Za pozornost snad stojí, že záchranářské snahy a zájem o zvukové projevy ptáků přicházejí přibližně ve stejné době, kdy zažívá vzestup zájem o dokumentování lidových písní či hudby mimoevropských kultur. Badatelé v obou oblastech často řešili podobné problémy při nahrávání a transkripci.

Do not ptáky zachytil již jezuitský učenec Athanasius Kircher ve svém spise Musurgia universalis v roce 1650 (viz obrázek níže). Ale až s nástupem zvukového záznamu získalo jejich zkoumání potřebnou exaktnost. Nejstarší zdokumentovaný záznam ptačího zpěvu pořídil v roce 1889 Ludwig Koch, tehdy teprve osmiletý čerstvý majitel Edisonova fonografu. Z Kocha se pak stal expert na nahrávky zvuků přírody a jím pořízené záznamy vyšly na řadě desek. Další výzkumníci se pak stále častěji s těžkým vybavením brodili mokřady či plahočili po kopcích, aby natočili některého ze vzácných pěvců či skřehotalů. Na snímku ornitolog a bioakustik Peter Kellogg zaznamenávající v roce 1935 datla knížecího v bažinách Louisiany.

Ptačí zpěv lidé zapisovali, ale (nejspíš od nepaměti) také napodobovali. Ve stejné době, kdy se první opeřenci zapisovali do voskových drážek fonografu, proběhla především Spojenými státy zajímavá módní vlnka – umělecké hvízdání. A byť to bylo některými vnímáno jako společensky nevhodné, byly hlavními hvězdami ženy či mladé dámy. A řada z nich se při pilování virtuózního styl inspirovala právě ptáky. Slavnou hvízdačkou byla Alice Shaw, která hvízdala i v doprovodu orchestru a v triu se svými dcerami.

Další propagátorka uměleckého hvizdu a zároveň badatelka v oblasti ptačího zpěvu, Agnes Woodward, po sobě sice nezanechala nahrávky, ale zato napsala knihu Whistling as an Art a založila California School of Artistic Whistling. Navzdory zdánlivě bizarnímu zaměření její škola otevřela řadu poboček a Agnes Woodward trénovala i slavné osobnosti, jako byl herec John Wayne nebo zpěvák Bing Crosby.

Ptáci samozřejmě našli cestu i ke konvenčněji tvořícím umělcům, kteří jejich zpěv svěřili hudebním nástrojům. Nejčastěji je v této souvislosti zmiňován Olivier Messiaen, pro nějž se ptačí zpěv stal dlouhodobým a systematicky zpracovávaným zdrojem inspirace. Ale ještě před ním se stejnou cestou vydala Amy Beach, která ptačí hlasy zapisovala již od mládí. Takto zhudebnila drozda rezavoocasého.

Zmíněný Messiaen pak například vtělil celé sbory skřivanů do závěrečné části své Messe de la Pentecôte.

V posledních dekádách, kdy díky větší dostupnosti technického vybavení stoupá zájem o terénní nahrávky přírodních ruchů, se zachycování halasu okřídlených pěvců stalo oblíbenou zábavou, která ale může mít významnou dokumentární hodnotu a skrze niž se můžeme dozvědět o světě kolem nás a jeho proměnách. To bezpochyby lze říci o projektu, který proběhl minulý víkend paralelně v různých zemích a k posluchačům se dostal skrze internet. Záznam toho, kdy se před východem slunce a v jeho průběhu dávají postupně různé druhy ptáků do zpěvu je zároveň magickým zvukovým útvarem, zároveň výpovědí o aktuálním stavu prostředí v dané lokalitě. V Čechách a na Moravě vysílání koordinovali lidé kolem projektu Sonic City a na jejich stránkách si lze archivované streamy poslechnout. Mezinárodní naslouchání probouzení ptactva je pak archivováno zde: http://soundcamp.self-noise.net/soundcamp_featured_streams.html

V souvislosti se současnou epidemií se objevila řada úvah o tom, zda nutná omezení našich životů mají pozitivní dopad na přírodu kolem nás. Vtipy o tom, kam všude se vrací divoká příroda, již obíhají internetem, něco málo skutečných, byť asi jen dočasných změn asi je vidět. A také slyšet, což jsem si zašel ověřit na vlastní uši k východočeským Lázním Bohdaneč. U nich se totiž nachází soustava rybníků a na nich ptačí rezervace. Přemohl jsem lenost a vypravil se tam před východem slunce, abych zachytil koncert, který se při té příležitosti odehrává. Za jiných okolností by do něj pravděpodobně zaznívaly motory letadel, jejichž provoz je nad naším územím hustý a jejichž hluk se nese do daleka. Nyní páky nic nerušilo, jen v dřevěné pozorovatelně na kraji rybníka pospával kdosi ve spacáku. Toho však ptáci zjevně nezajímali, proto jsem se rozhodl nerušit a postavil jsem mikrofon do porostu na kraji vody. Nemám ornitologického vzdělání a tak jsem se jen snažil odlišovat jednotlivé hlasy a tipovat, co je bukač velký, slavík modráček nebo sýkořice vousatá, která je velmi hlučná, ovšem zrakům zůstává skryta v rákosí. Dobrým pomocníkem pro identifikaci, máte-li trpělivost, jsou stránky http://www.nasiptaci.info/zvuky-ptaku/