V galerii EPo1 se potkaly různé podoby zvuku a vizuality.
Trutnov je v historii zapsán jako jediné místo, kde během prusko-rakouské války dokázalo Rakousko zvítězit v bitvě, jeho malebné náměstí je pojmenováno po Krakonošovi, stejně jako místní pivovar, a má tu bustu Uffo. Celým jménem Uffo Horn, česko-polsko-německý básník, dramatik a revolucionář, jenž vedl roku 1848 z Trutnova národní gardu na pomoc Praze. A letos na jaře přibylo v Trutnově také EPo1. Pod tímto názvem se skrývá galerie moderního umění otevřená letos na jaře v budově někdejší elektrárny díky iniciativě podnikatele Rudolfa Kaspera a jeho manželky Renaty. Kromě stálé expozice sochařské tvorby nejmladší české generace a výstavy Power Post Station zaměřené na konverzi energie ve vizuálním umění současnosti je hlavní náplní industriálního prostoru Volume. Pod tímto názvem se skrývá přehlídka zaměřená na akustickou dimenzi v současném umění. Kurátory jsou Marcel Fišer a Daniela Kramerová, která řadu let stála za grafickou podobou časopisu HIS Voice v oněch krásných papírových dobách.
Průniky výtvarného umění s hudbou a zvukem se v českých galeriích zjevují sympaticky stále častěji (viz humpolecká 8smička). Zároveň může jít ze strany organizátorů o strategický tah ke zvýšení atraktivity pro publikum, pro které by „obyčejné“ moderní umění mohlo být příliš odtažité. Trutnovské Volume ukazuje hned několik pohledů na to, jak ona akustická dimenze ve výtvarném umění může v praxi vypadat. Hned při vstupu do prostoru připomínajícího chrámovou loď upoutá pozornost dílo rakouského sochaře Josefa Baiera, konstrukce nesoucí 256 kovových trubic vyladěných do harmonických řad, na něž si posluchači mohou přiloženými paličkami zahrát a vytvořit tak dlouho doznívající vlny zvuku slyšitelné i ve vzdálených koutech galerie. Název Lambdoma a odkaz k Pythagorovi nejspíš mnozí návštěvníci přehlédnou uneseni možností prostě si hrát. Tento pohled umění hravého a vysloveně vyžadujícího návštěvnickou interakci s exponáty nabízí i velké keramické mísy Lady Semecké, ostruněná budka Resonátor Martina Janíčka nebo monumentální plastika Monolog Matěje Franka. Obří trouba zavěšená od stropu haly umožňuje těm, kdo vylezou na točité schodiště k jejímu úzkému konci, buď naslouchat zesíleným zvukům sálu, nebo skrze něj naopak vyslat svůj hlas. Trochu fyzické námahy si můžete dopřát u Engine Roberta Vlasáka, což je kazetový walkman poháněný kličkou, po jejímž roztočení se z připojených objektů začnou linout hlasité zvuky. U všech těchto znějících objektů se do hry zapojuje i celá budova, jejíž akustika se stává plnohodnotnou součástí výstavy.
Audiovizuální umění může být i nositelem více či méně konkrétně formulovaných poselství. Kolotoč Jana Krtičky skrze staré reproduktory, jaké visely ve všech školách či nádražních halách, předčítá titulky zpráv o klimatické krizi. Iva Polanecká a Martin Marek nás skrze sluchátka provázejí krajinou Podkrkonoší a jejími ekologickými specifiky. Podobným směrem míří i Mumble Buzz Daniela Vlčka, velký kotouč ze včelího vosku a sazí, který se otáčí na stěně a spouští zvuky včelího roje. Zvuky včel, respektive ptáků mají jako doprovod také dřevěné sochy Patrika Kovačovského.
Jinou perspektivu, jakousi analýzu hudby výtvarnými prostředky přinášejí obrazy Václava Jíry, který se dlouhodobě věnuje tvorbě inspirované současnou vážnou hudbou. V Trutnově jsou k vidění jeho plátna vytvořená podle skladeb Ondřeje Adámka, které si také můžete pustit do sluchátek a porovnávat viděné se slyšeným. Dvojice pláten Daniela Vlčka zase odráží záznamy ilegálních freetekno parties. Analytický přístup dovedený do vysoce abstraktních rovin má i trojice nenápadných objektů téměř splývajících se stěnami, jejichž tvůrcem je Julius Stahl. Když přiblížíte ucho k šedému střapatému čtverci, uslyšíte, jak se z něj line bílý šum. Dva geometricky přísné útvary zase vydávají čisté sinusové tóny.
Opustíte-li hlavní sál, dostanete se sice ke dvěma již zmíněným „nezvukovým“ expozicím, i zde se ale můžete potkat s akustickou složkou, či přesněji, není tak docela jasná hranice mezi tématy. Marek Kvetan v setmělé místnosti vystavuje tři slovenské svatební truhly, jejichž tradiční ozdobné ornamenty podložil blikajícími světélky a doprovodil zasmyčkovanými zvuky fujary. Schodiště, jímž se vrátíme zpět do přízemí je vyplněno objektem, který bychom mohli popsat jako oltář audiotechnického fetišismu. Přes dvě patra se tyčí soustava poskládaná ze zvukařské veteše: reproduktorů, zesilovačů a přehrávačů nejrůznějšího, často neidentifikovatelného typu. Za monstrem nazvaným Archmannův elevátor stojí Jedinečné Svatopěstitelské Družstvo, spolek, jehož název i stanovy v sobě kouzelně spojují právnickou a náboženskou rétoriku. Toto schodiště zavede návštěvníka do poněkud strašidelně působící sekce úzkých uliček a temných místností, v nichž lze narazit na projekce Pavla Mrkuse či Anny Zaradny. Zatočíte za roh a ocitnete se v utěšené kavárně, z níž můžete pozorovat další návštěvníky užasle rozeznívající pythagorejské válcové zvony.
Spojnice mezi vystavenými díly si jistě každý návštěvník vytvoří jinak a podle svého. Vazba mezi moderním uměním a Trutnovem byla každopádně úspěšně vytvořena. Jak zní zvony či včely v bývalé elektrárně si můžete poslechnout do 25. února příštího roku.
Více zde: https://www.epo1.cz/program/
