- Inzerce -

Videa na víkend – Poslední newyorský bluesman

Dnes Loren Mazzacane Connors. Prostě pro radost.

Je mu sedmdesát a nejlíp mu to zní sólově. Od akustické kytary se přes budování mnohovrstvých droneových soundscapes dopracoval až k současné křehkosti nasáklé reverbem a phasingem do té míry, že mu kytara leckdy ani jako kytara nezní.

Jako by se neostrostí svého zvuku blížil k nejasně ohraničené zářivosti Rothkových pláten. Sám je vystudovaný malíř a o jeho kvalitách svědčí mimo jiné obaly jeho desek (v poslední době často singlů, lidi prý mají čím dál větší potíž se soustředěním); tahle symbióza ale funguje dokonale:

Loren Mazzaacane Connors vydal od roku 1978 na pět desítek titulů, není se co divit, že ty kolaborační s ním spolupodepsali Alan Licht, Jim O’Rourke, Keiji Haino či členové Sonic Youth.

A krátce z Londýna.

 


Výlet do Vaxjö

O Nattramnovi, mýtotvornosti a prasečích nožkách.

David Thomas 1953–2025

Hovnajs. Odešel frontman Pere Ubu, zlý dědek amerického rocku.

Nejde jen o talent, ale hlavně o podmínky

S Barborou Vackovou Gillies o ženách skladatelkách.

Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.