- Inzerce -

Vortex: Häxan

Vrstvy syntezátorových linek a tajemných akustických záchvěvů halí kytarová mlha, atmosféra houstne s primálními rytmy dunivých bubnů. Sónická interpretace filmu jako hororová ambientní textura.

Málokterý němý film vzbuzuje po letech takové fascinace jako švédský Häxan (Čarodějnictví v průběhu věků, 1922), jehož archaická démonická obrazotvornost plní vizuální portfolio řady temných koutů undergroundové kultury. K oslavě sta roků od vzniku tohoto zásadního snímku tak německý ambientní umělec a profesor filmových studií, Marcus Stiglegger, stvořil se svým projektem Vortex album stejného jména, na němž mu vypomohl i jeho kolega z neofolkového MARS Oliver Freund. Stigleggerův domovský label Cyclic Law se pak postaral o vydání dokonce dvou odlišně zmixovaných verzí alba, jednu na vinylu a druhou na CD. Přestože u Häxan Vortex stále využívá stejnou směs mohutných dronů, rázných perkusí a burácejících kytar jako na předchozích deskách, např. As Gods Fall (2018) či Helioz (2020), odkládá zde její mýtickou epochálnost ve prospěch tajemnějšího a minimalističtějšího soundtrackového zvuku. Deska ve dvou více než dvacetiminutových pásmech The Witches Sabbath (Sabat čarodějnic) a Inquisition (Inkvizice) interpretuje jedny z centrálních scén filmu, z nichž odstraňuje jakoukoli stopu humoru a sekulárně-humanistického poselství. Zatímco na LP dostávají hlavní slovo volné party rezonujících zkreslených kytar, kompaktní disk svými „ne-metalovými“ verzemi více odkrývá komplexní akusticko-syntezátorové podloží vinylu a z jeho opakujících se motivů dále vytváří drobnější koláž Abra Melin coby poctu významnému novověkému grimoáru.

Vinyl nás v The Witches Sabbath přivítá čirým komplexem dronů, z nichž raší jednotlivá kytarová hřmění, hluboká troubení rohu i zneklidňující kolébání violončel. Kytary poté ustálí svou přítomnost a mohou vytvořit i souvislý riff, zatímco v základu se mísí masitý basový drone a jasnější barvy. V deváté minutě však tribální bubny učiní riffům přítrž a oznámí návrat úvodního smyčcového motivu, po němž se rozduní úzkostný mix šumů a dronové hloubky, který je rychle vystřídán vznosným doomovějším tancem. Kytary se v patnácté minutě po chvilkovém odmlčení vlijí do celkového droneového propletence a skladbu rozjasní měsíční svit éterických frekvencí, v nichž lze zaslechnout i ozvuky předešlých zkreslených linek. Závěrečná část přinese divočejší gradaci kotlů a přebuzených strun podpořených elektronickým ječením, uslyšíme ale i dřívější tísnivé šumy.

Inquisition naopak startuje pochmurným prouděním různých hloubek a unylými smyčci, jež uvolní scénu metalovým tremolům a lehčím perkusím, dojde ale i na pro Vortex charakteristické vlny hrdelního zpěvu. Drnkání pomalu utichá až kolem jedenácté minuty, kdy Freund a Stiglegger vybudují industriálnější pasáž drásavých úštěpků, popravčích úderů a jemné zvonkohry, evokující filmové mučení čarodějnice. Pulzující drony i kovové rachtání působí jako předěl pro další klidnější epizodu, jejíž zátiší nabídnou jak plíživé šumy tvořené gongem, tak troubení z předchozí skladby. Z temného limbu nás posléze vytrhnou metalická skřípání a opětovný nástup rezonujících kytar, jejichž pronikavé tóny zintenzivňují postupy již představené v první polovině skladby. Proces je dokonán vyvanutím všeho ve vlně lehkých svistů a hrdelních zahoukání.

CD více ocení příznivci ambientního minimalismu. Kytary a perkuse jsou do velké míry umenšeny na pouhé další z řady zvukomalebných efektů, což spolu lehkou reorganizací motivů poskytuje nový náhled na členité atmosférické textury LP. Bonus v podobě pětiminutové Abra Melin, rituálně rámovaný hebrejsky znějícími formulemi Gally Borowské, kreativně recykluje především dunivý bas a šumivé úzkosti, zatímco skrze album vracející se troubení nabývá více řezavě zrnitých poloh v konturách Deathprodovy Treetop Drive 2.

Häxan ukazuje, že Vortex dokáže excelovat i v roztáhlejších kompozicích. Ať se už jedná o zkreslené topení strun v reverbu, či o jemnější práci se syntezátory i akustickými prvky, album jako multiformátový celek uplétá složitou síť navzájem komunikujících stop a pasáží, jež umožňuje detailní průzkum na celou řadu poslechů. Ambientní souputník mlhavého black metalu Häxenzijrkell: Die Nachtseite jistě potěší každého náročného příznivce elektronické mysterióznosti.

Vortex: Häxan
Cyclic Law (https://cycliclaw.bandcamp.com/)


Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.