- Inzerce -

Allen Ravenstine: The Pharoah’s Bee

Návrat pískajícího muže z Pere Ubu.

Hráč na modulární syntetizéry Allen Ravenstine stál v sedmdesátých letech u zrodu clevelandských artových ne-punkerů Pere Ubu a věrně jim sloužil až do doby, kdy se na přelomu osmdesátých a devadesátých let rozhodl stát pilotem a synťáky odložil k ledu. Když ale v roce 2012 Robert Fantinatto začal natáčet snímek s všeříkajícím názvem I Dream of Wires: The Modular Synthesizer Documentary, nechal se zlákat a improvizovaně pro filmaře zahrál na EML-101 a 200. Společně s Robertem Wheelerem, svým nástupcem v řadách Pere Ubu, z těchto záznamů vytvořil dvě vlastním nákladem vydaná alba City Desk a Farm Report.

Navíc mu jistý právník jménem William Blakeney, který při vzniku filmu asistoval a původně byl zvukařem se zájem o elektronickou hudbu, zničehonic poslal darem syntetizér Moog Theremini. Ravenstine se rozhodl, že nejlepším poděkováním bude vytvořit nějaké nahrávky a dárci je poslat. Rozchodil ve svém Macu program Garage Band a dal se do díla. Brzy přišel další balíček: Doepfer Dark Energy. A po čase ještě Grendel Greandier RA-9.

A tak Ravenstine svému mecenáši nakonec natočil celé album. Pomocí tří jmenovaných modelů vytvořil tucet decentních, atmosférických instrumentálek, které jsou díkybohu téměř prosty otravných arpeggií a sekvencí, jež byly v sedmdesátých a osmdesátých letech stylotvorné a vzhledem k míře současného revivalu modulárů dnes znějí snad ještě otravněji. Ravenstine ví, že méně je více a že první nakroucené repetice a rytmy jaro neudělají. Ostatně, už v recenzi na druhé – podle mě nejlepší – album Pere Ubu Dub Housing (1978) kritik John Dougan píše, že „Allen Ravenstine, dost možná jeden z nejlepších hráčů na syntetizéry všech dob…“

Po šestatřiceti letech od Dub Housing nám tento hráč nesměle nabízí neřvavé a příjemné šumy, bzuky a ťuky, zvolna se navracející mikromotivky, pár hezkých barviček… a je tu neokázalé album (paradoxně v okázalém zlatém obalu s reliéfem faraonské včelky), s nímž se báječně koexistuje a které by klidně mohlo zaznít na některém z „přespávacích koncertů“ rady Silent Nights. Ravenstine dobře ví, kolik ve světě kompozice váží ticho, a umí včas přestat a posunout se k další chytlavé kombinaci další hrstky hezkých výchozích zvuků a gest. Zbystřit a vyslechnout by jej rozhodně měli nejen fanoušci Pere Ubu, ale třeba i Andrewa Lilese.

Allen Ravenstine: The Pharoah’s Bee
ReR Megacorp (https://www.rermegacorp.com)


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.