Tahle videa tak trochu navazují na páteční Radiový koutek. Ale jen trochu.
Miluju staré originální kazety. Zjišťuji, že pro některé žánry, obzvlášť bigbít a různé synthimagie mají ideální zvuk. A je to radost sehnat je někde za pajcku nebo dvě eura, odcelofánovat, být tak prokazatelně prvním posluchačem a ještě si doplnit vzdělání zábavnější formou, než je online. A na slušné aparatuře zní zkrátka parádně. Zde pár ukázek ze sbírky, než sednu na tramvaj a vydám se rozšiřovat.
U2, Brian Eno a Luciano Pavarotti, to byli v půlce devadesátých let Passengers. U2 měli pověst popové kapely z nejprogresivnějších, tohle album ale bylo na kritiku jaksi moc, podobně jako Zooropu je brala jako zajímavou odbočku. Slyšet passengerovské Original Soundtracks vůbec poprvé (přiznávám!) letos z mint and sealed kazety koupené v krámku u neapolského nádraží znamená slyšet je v době, kdy vášně utichly a U2 pochodeň experimentálních spasitelů poprocku předali dál… a hele, je to moc milé a má smysl pro humor…
Nejraději mám na kazetách R.E.M., kapelu, u níž si cením především dvou věcí – neopakovatelné melancholie a dokonalého grafického designu alb. Málokdo měl své vizuály tak samozřejmé a přitom tak promyšlené. A pro posmutnělou kapelní tlumenost je kazeta opravdu tím nejlepším médiem. A hele to video – slavnější Shiny Happy People už jen navázali na tuhle pecku z konce osmdesátých… Tanyny.
Tohle album jsem míval na CD, to jsem pak prodal, protože svůj obraz Becka jsem chtěl mít spíš barrettovský než princeovský. Neposkvrněná kazeta mě po letech přesvědčila, že je to masterpiece… a znáte ten díl Futuramy, kde Bender hraje v beckově kapele na valchu?
Jistý antík v Praze mě zásobuje progresivní severskou fusion…
…jiný momentkami ze života roztančené a nezadané lepší společnosti.
No a někdy se sběratel zkrátka za svých pár šupů zbodne a zjistí, že něco mu nepůjde ani s odstupem času… Budoucnost rock’n’rollu narozená v USA mi stále uniká.
PS: Slečně K. přeji vše nejlepší k narozeninám a vrať mi tu kazetu, co jsem ti půjčil v roce 1995.