Již v pořadí čtvrté album vydala 9.listopadu chilská klavíristka Maria-Paz Santibañez. Vyšlo díky španělskému vydavatelství La mà de guido (se sídlem v Barceloně), soustřeďujícímu se na ibero-americkou klasickou hudbu, a zove se Echoes et résonances (Hommage a´Claude Helffer). Vedle klavírních kompozic francouzského impresionisty Clauda Debussyho obsahuje více než pětatřicet minut hudby soudobého chilského skladatele Miguela Faríase.
Maria-Paz Santibañez studovala hru na klavír nejprve na Fakultě umění Universidad de Chile u Galvarina Mendozy, kterého považuje za svého hudebního kmotra (bohužel zemřel v roce 2009). Pokračovala na Hudební akademii Praha u profesora Jaromíra Kříže. Poté se usadila v Paříži a v roce 1999 získala magisterský titul v interpretaci. Od roku 2002 byla soukromou studentkou věhlasného skladatele a pianisty Clauda Helffera, a to až do jeho smrti v roce 2004. Ten sehrál v jejím uměleckém vývoji zásadní roli, neboť ji přivedl k hudbě 20.století a též k hudbě soudobé. Proto nejnovější nahrávku věnovala jeho památce, přičemž zvolila repertoár nejen soudobý, ale také méně hrané klavírní klenoty jeho nejoblíbenějšího autora, Debussyho. V roce 2013 získala Santibañez za své třetí album La Caja Magica, obsahující klavírní tvorbu jihoamerických skladatelů od toku 1920 po dnešek, Cenu Victora Jary. O rok později ji chilský prezident jmenoval kulturní atašé ve Francii.
Chilský skladatel Miguel Farías se narodil ve Venezuele roku 1983. Studoval v Chile, Francii a Švýcarsku. Jeho díla jsou hojně hrána špičkovými interprety a soubory v Latinské Americe a Evropě, je laureátem mnoha domácích i mezinárodních ocenění. V roce 2008 byl rezidenčním skladatelem francouzského Ensemble Aleph na 5.fóru pro mladé skladatele, v letech 2010-13 úzce spolupracoval s Ensemble Blindman. Za svou operu Renca, Paris y Liendres obdržel v roce 2012 Cenu kritiky a Národní uměleckou cenu Altazor o rok později.
Bezmála osmašedesátiminutové album je zarámováno Debussyho skladbami. Tří části Images, livre I. jsou typicky impresionistické, s bohatým zvukem; pianistka do nich ale dává ještě cosi navíc – vlastní emoce. Tím pádem jsou tyto tři klavírní kusy dynamicky proměnlivější, přičemž se jí daří rozhazovat výrazné melodické motivy plnými hrstmi. Ovšem závěrečné čtyři Préludes již pozbývají impresionistické intimity, jsou místy naléhavě expresivní, velmi současné; Santibañez jim vtiskla moderní esprit rozšířené tonality.
Samozřejmě obě vklíněné Faríasovy kompozice vykazují již naplno soudobé pojetí, založené na mnohdy ostrých dynamických i výrazových střizích. Suite H (2014) obsahuje čtyři části. Všechny jsou syceny hutnou expresivitou, často oddělenými údery s následnými hrozny jemnějších tónů. Melodické trsy se slévají do lyrického toku, ale vždy jen na krátký čas. Emotivní i tonální vypjatost pak ale ve finále překvapivě vyústí v romanticky laděnou poctu Beethovenovi; parafrázovaná citace onoho jímavého motivu z jeho Klavírní sonáty č.26 (Les Adieux) je opravdovým loučením s minulým světem, kdy ještě existovala pravidla. Dnešní všeobecná rozervanost a neukotvenost pak naplno vypukne ve čtyřech Estudios (2013). Roztříštěnost zde umocňuje naléhavost, rozvolněné akordy pracují s dynamikou; poté zlom a rozvinou se jakoby netrpělivě minimalístické figury, řídnoucí či naopak houstnoucí, takže první tři etudy se vyznačují nepolevujícím napětím. Uvolnění přijde až ve finále, kdy zvuk zromantičtí a posluchač si může vydechnout…
Maria-Paz Santibañez: Echoes et résonances
La mà de guido (https://www.lamadeguido.com)