Svého času galaktický Sun Ra pojmenoval jedno ze svých alb Space is the Place. Pozemsky založení Italové, sdružení v Actis Dato Quartetu, oponují: Earth is the Place. Leo Records nezamlčují, že jde už o šestnácté CD Carla Actise Data na jejich etiketě, a ani to zamlčovat nemusí, protože tento karnevalově oděný skladatel, tenor a barytonsaxofonista a basklarinetista sice v podstatě neměnil svoji rozjívenou vehemenci, vždy se však dokáže vyvléci z chomoutu možného stereotypu a rozjařeně zazářit a strhnout. Není na to sám: po boku má stejně postrojené a totožně naladěné souputníky, na které se může bez váhání spolehnout. Jsou to Beppe Di Filippo se sopránkou a altkou, Matteo Ravizza s kontrabasem a Daniele Bertone u bicích a perkusí.
Na tomto místě je třeba se podělit o názor na státní nebo národní povahu jazzové hudby. Jazz je samozřejmě mezinárodní záležitostí, už dávno však ve světovém měřítku neprobíhá uceleně, jak ho nabídla Amerika. Nemám na mysli pouze jeho tradiční fáze, ale i vývojové peripetie až podnes, při nichž i přes množství variant rozpoznáme ono „made in USA“. Bylo by však zužováním tématu, kdybychom chtěli jako oponenturu představit takzvaný jazz evropský (nebo asijský). Své zvláštnosti, vyplývající z tradice, povahových rysů, etnických kořenů, razance, smyslu pro humor atd. atd. má například jazz holandský, jazz německý, jazz balkánský, jazz ruský, jazz severský a pochopitelně i jazz italský. A právě k jeho typickým představitelům, respektive k představitelům jednoho jeho (bujarého) proudu, náleží (třeba vedle Italian Instabile Orchestra) Carlo Actis Dato, který na nejnovější desce nabízí jedenáct kousků hýřících jak skotačivou harampádností, tak polonostalgizující romantičností. Ano, možná se ty jeho kompakty zas až tak moc neliší, ale každým dalším dokáže znovu zaujmout a překvapit. Řečeno co nejlapidárněji: uvítáte v nich starou známost pokaždé v novém přioblečení. Vždy, když se domníváte, že něco proběhne přesně tak, jak to už z minulých seancí znáte, Dato vám zamotá hlavu tím, jak dovede šikovně promotat následnostní zvraty, a tím se vymknout z eventuální machy. Z nadšené svévole se totiž překotí do pozůstalostního záhalu a naopak.
Fanfárově promenádní saxy, pospěšně rytmické i melodicky dokolkolově taneční, jsou vybalancované s podminováním ztečových bicích, s výbuchy, výkřiky, pokřiky, ale také utrhačně i vláčně se připozdívající, občas zacymbálovanou, občas zasmyčcovanou basou. Vše je pohodově vykolébáno do virválné halabalnosti či zacílenostního dryáčničení, nikoli však jako utržené ze řetězu, sice s náramnou vervou, leč v patřičných mezích. Důležitou roli tu má prolínání střemhlavých či střelhbitých sól s úsečnou kanonádou celého kvarteta, ve kterém nadupané a vypráskané bicí rozhostí protleskávaný, propleskávaný atak. Vyzuřivě zaujatá sóla s odezvami spoluhráčů svědčí o rozkochanosti celé čtveřice. Předěl, ve kterém se zmatečnění jako na obrtlíku promění v povlovnost, vlastně ani sóla nemíní utnout, nýbrž je dobohatit. Sdělné spojení platí jak mezi saxy, tak mezi basou a perkusemi. Jistě: někdy při tomto rozprostraňování poskočnosti vnímáme úzkou hranici, která tu panuje mezi obvyklostním harampáděním a jeho inovativním zvládáním, žádná z inkriminovaných pasáží však nepropadne do plytkosti, protože možné nebezpečí zamezí verva, nadšení, zaujetí, cit pro úměrnost. Ať je některá ze skladeb sebepřesólovanější včetně rozkrývání témat přihrčivšími saxy (či basklarinetem), které vždy znovu působí dojmem, jako by právě v tomto okamžiku objevily své šance, včetně směrodatně bručivé basy, která svojí mezihrou či vehrou povzbudí a rozparádí ostatní, včetně poklepného nebo vytloukávaného zareagování bicích, které věru netroškaří, vždy v pravý čas vyvstane všeobecný souběh, jehož nahrnovaná energie je symetricky vyvážená, naducaně vygejšlená, zhalasněně vymakaná, vyváženě odpózovaná a běsnivě vytloukaná… až třeba do acapellně hromadného prozpěvování. A toto kumulování rozpojivostí a spojivostí, rozhodivostí a ujednocování, výzevnostně protempované a těžkooděnecky probíjené, najednou ustane. Zjistíme, že skončily závěrečné zhmotněle prostínované Shadows. Bez předběžného varování. O důvod víc neminout příští album, jež na tento dočasný konec naváže.
Actis Dato Quartet: Earth is the Place
Leo Records (www.leorecords.com)
