Génius jazzového klavíru již několikrát na svých albech ukázal, jak pozoruhodně umí pracovat i s elektronikou. Spolehlivým partnerem je mu často při takových projektech, počínaje deskou Mehliana (2014), i bubeník a též pozoruhodný elektronický experimentátor Mark Guiliana.
Nová nahrávka Jacob’s Ladder přináší osobitý tematický mix. Mehldau na ní jednak abstraktní formou líčí své duchovní prožívání a popisuje symbolickou cestu k bohu, otevírá jej i uzavírá chlapecký vokál jako symbol počáteční nevinnosti i nebe jako nejvyššího cíle duchovní pouti. Na hudebně-žánrovou rovinu tyto myšlenky přenáší geniálním spojením hudebních jazyků, které jsou dlouhodobě vnímány jako jen těžko slučitelné. Mehldau se zde vyznává z mladistvé lásky k progresivnímu rocku 70. a 80. let, díky němuž až později objevil také jazzrockovou fúzi a skrze ní pak teprve započala jeho cesta k jedinečnému projevu v rámci moderního jazzu, v němž se stal světovou hvězdou. I znalý Mehldauův fanoušek tak bude překvapen, že od svého mistra slyší z CD citace či úpravy skladeb kapel jako Gentle Giant, Rush či Yes. To, co tu ale nejen z nich vytvořil tvůrčí tandem Mehldau – Guiliana, je nepopsatelně bravurní, vyzrálé, moderní, do detailu propracované a produkčně skvěle dotažené. Každá kompozice oplývá energickými rytmy, bohatými syntezátorovými barvami (v Mehldauově arzenálu lze slyšet staré i moderní instrumenty) i jedinečnou klavírní hrou v úžasně vystavěných hudebních formách a podrobnější charakteristika každé z nich by tu vydala vždy až na nesmyslně dlouhý text. Musí se to zkrátka slyšet.
Dovolím si varovat, že zde obsažené verze slavných artrockových hitů se mohou snadno začít líbit více než původní originály. A to přitom hlavně jen proto, že zasvěcený současný jazzový pohled na tyto skladby vedle hlavně ke správné volbě tempa s ohledem na působivost groovů, rockové harmonie citlivě doplnil a formy zbavil hitové uspěchanosti. Významnou složkou je zde ale také různorodý sampling a práce s lidskými hlasy dokonce i včetně iracionálního řevu. Na desce se ostatně podílela řada svébytných vokalistů, např. Becca Stevens či Chris Thile i s mandolínou. Z dalších instrumentalistů je nutné zmínit především bravurně improvizujícího saxofonistu Joela Frahma.
Brad Mehldau zkrátka opět pozitivně překvapil a těšit se od něho můžeme i na další pozurohodné aktivity. 1. května ostatně vystoupí i v Praze, kde si pohraje s kompozicemi Johanna Sebastiana Bacha a společně se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu představí i svůj Koncert pro klavír a orchestr.
O necelé dva měsíce dříve vydal svůj nový sólový počin i Mark Guiliana, kterého můžeme znát vedle spolupráce se Mehldauem i třeba z alb Avishaie Cohena, Davida Bowieho či Meshell Ndegeocello. Music for Doing obsahuje kompozice postavené především na práci s bohatým arzenálem syntezátorů, samplerů a efektů, s nimiž se výrazově pojí velice pestrá živá i elektronická rytmika. Takové elektrojazzové skladby nám autor předává s doporučením, k jakému typu lidského jednání a prožívání je ta která vhodná. V několika kusech se zaskví také saxofon Davida Binneyho.
Atmosferické nálady se různě setkávají s jazzovými i tanečními rytmy, jinde se těží spíše z etnických odkazů. Guiliana nám tu představuje mnoho stránek svého témbrového i žánrového vkusu. Ve skladbách je řada nečekaných zlomů, takže nápaditých aranžérských řešení a barevných kombinací potkáme během poslechu nepřeberné množství.
Brad Mehldau: Jacob’s Ladder
Nonesuch Records (https://www.nonesuch.com)
Mark Guiliana: Music for Doing
Colorfield (https://www.colorfieldrecords.com)