- Inzerce -

Audio na neděli – Amalgam nejen v Lucerně

Vlastimil Marek byl na české hudební scéně postavou pozoruhodně nezapadající. Jeho posledním publikem byli milovníci new age, etnických názvuků a nejrůznějších „léčivých proudů“. Marek byl svérázným mudrcem a propagátorem hudby coby ozdravného procesu, ve svých knihách byl v zájmu této myšlenky ochoten podávat a hájit vskutku alternativní výklady dějin světa, výklady, jež držely pohromadě především nezlomnou vůlí.

„Knihovny jsou plné tlustých knih popisujících hudební nástroje,“ stojí v anotaci ke knize Tajné dějiny hudby, „ale nikde se nepíše o tom, že například pomocí bubnů lidé odjakživa dosahovali změněných stavů vědomí. Jak to, že nám to tak dlouho a tak úspěšně zatajovali?“

Tématem tohoto textu ale není to, že se mi nad podobnými omíláními mantry Oni Nám To Tají otvírá kudla v kapse ani to, že korespondenční rozhovor, který jsme kdysi vedli, spočíval v technice „položím odpovědi na vaše otázky, ať už se zeptáte na cokoliv.“ Chtěl bych zde připomenout, že v rámci výše zmíněných žánrů byl u nás Vlastimil Marek nepochybným průkopníkem a že ohlasy nezápadních hudebních kultur a snahy po prožitku meditace, extáze a splynutí od sedmdesátých let vnášel do kontextu polooficiálního alternativního rocku.

Coby bubeník se podílel mj. na prvním, nejlepším a nejponuřejším programu neduhovského Extempore, Pohřbu funebráka, i na následném Azbestovém guláši, coby myslitel a psavec rozvíjel ideu amatérismu jako obrazu nezávislosti a soběstačnosti; dnes by jeho myšlenky jistě rezonovaly s etikou DIY. V sestavách Elektrobus a MCH Band se setkal s Mikolášem Chadimou, do druhé jmenované kapely vnesl v osmdesátých letech i zajímavý pohled na až šamanskou improvizaci.

V druhé polovině sedmdesátých let byl výše použitý pojem alternativní rock do značné míry synonymem dění kolem Jazzové sekce. V tvůrčím prostředí, jehož očekávanou erupcí byly dvakrát do roka hojně navštěvované Pražské jazzové dny, se hierarchicky zcela horizontálně setkával rock, jazz, blues i zprávy ze vzdálených světů elektronické avantgardy, současné kompozice, např. ale nejen minimalismu, improvizace, punku, počátků ambientu i vlaštovek world music. O tom, že tvůrčí, otevření hudebníci dokázali tuto směs svádějící k eklekticismu uchopit po svém, svědčí nejedna dochovaná nahrávka. Na téhle se Markova skupina Amalgam představuje ve velkém sále Lucerny, v sestavě kromě perkusisty Marka a indického tablisty Mohana Lala září mimo jiné budoucí otec českého rapu Lesík Hajdovský a bytostní experimentátoři Pavel Richter a Luboš Fidler, mj. z tvrdě rockového Stehlíku a Švehlíku.


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.