- Inzerce -

Burial na novém EP vypustil ambientní výpary

Dříve velká naděje taneční hudby, dnes hudebník, který klubovou kulturu opustil ve prospěch ztichlého hledání prchavé, všední atmosféry. Co je základní poselství Williama Emmanuela Bevana aka Buriala na novém EP nazvaném Antidawn.

Po shrnutí singlové a EP úrody dlouhou dobu anonymního projektu na dvojalbu Tunes 2011–2019, které ve své eseji shrnul kolega Jonáš Kucharský (ZDE), bylo rok okolo Buriala ticho. To přerušila nečekaná spolupráce s Thomem Yorkem a Four Tetem na downtempovém dvojsinglu Her Revolution/His Rope. V loňském roce jsme se pak dočkali dalších čtyř nových skladeb, z nichž tři měly poměrně výrazně rytmický tah na branku. O to víc překvapilo letošní Antidawn EP kráčející opačným směrem. S rytmikou nepočítá vůbec a svou melancholii nechá volně vytékat do prostoru.

Sám autor přiznává, že aranžérskou redukcí ponechal na Antidawn EP pouhé „výpary“. Co si pod tím představit? I přes přísnou redukci řada Burialových typických znaků v hudbě zůstala. Vinylové praskání, velké množství vokálních samplů a řada krátkých hudebních úryvků rozprostírají okolo posluchače své melancholické sítě, jimž se dříve dalo vzdorovat soustředěním na silný taneční rytmus. Ten tu teď chybí, a tak jsou pouze dvě varianty, jak k Angličanově výpovědi přistoupit – nechat se jí ukolébat ke spánku, nebo vzít aktuální skládanku jako šifrovaný klíč k autorovým momentálním náladám a hnutím mysli.

Na informace skoupá tisková zpráva dává přeci jen ještě jedno vodítko – „Antidawn vypráví příběh o zimním městě a láká vás, abyste ho následovali do noci,“ prozrazuje promo materiál a potvrzuje tak prvotní pocit, který řada posluchačů může z nahrávky mít. Jako kdyby procházeli ztichlým městem a tu a tam zaslechli ve větru povlávající úryvek nahrávky nebo dialogu z televize doprovázené střídmými hlasy obyvatel. To celé dobarvuje řidší pouliční provoz a ruchy přírody.

Zatímco úvodní desetiminutovka Strange Neighbourhood zachycuje procházku „filmovou pasáží“ plnou krátkých proslovů a frází, které dohromady tvoří trochu fatální skládanku („není kam jít“, konstatuje neznámé děcko, a mužský hlas mu přitakává „byli jsme na špatném místě“), třetí položka nás zastihuje v blízkosti kostela nebo modlitebny, kdy časté ohlasy varhan a gospelových vokálů dodávají skladbě Shadow Paradise až velebný charakter. Závěrečná a nejtišší Upstairs Flat pak kombinací tónů tahací harmoniky a atmosférické elektroniky dává naději, že po beznadějném začátku se mohou věci obrátit k lepšímu.

Při poslechu Burialovy letošním novinky může leckoho napadnout srovnání s dnes již legendárním albem Chill Out dvojice The KLF. Jenže na Antidawn EP nezní bučení krav, ani cvrlikání ptáků. Burial nenatočil pět ambientních nahrávek, aby utekl realitě dneška do náruče přírody. Vzdává naopak hold předměstím velkých měst. V takových „Bohem zapomenutých“ místech hledá jedinečného ducha a z něho pramenící naději, že všechna dnešní trápení mohou skrze přirozenou katarzi do budoucna přinést něco dobrého. Kéž tomu tak je!

Burial: Antidawn EP
Hyperdub (www.hyperdub.net)