Na nezávislém německém labelu Carpe Diem Records, jež se soustřeďuje na ranou klasickou hudbu, world-music, soudobou vážnou hudbu i jazz, vyšlo nedávno pozoruhodné album, ve kterém je obsažen celý vydavatelský záběr. Zove se Il Cembalo di Partenope (A Renaissance harpsichord tale) a jak název napovídá, jeho obsahem je renesanční cembalová tvorba. Jenže interpretka Catalina Vicens přistoupila k cembalovému materiálu zcela po svém, se stylotvorným posunem díky moderně pojatému narativnímu obsahu. Jde o hudebně vyprávěný příběh nejstaršího dochovaného cembala na světě, nástroje vyrobeného v Neapoli roku 1525 a uloženého v Národním muzeu hudby ve Vermillionu v Jížní Dakotě. A nejde jen o historická fakta z hudebního života v renesanční Neapoli, ale především o poetickou imaginaci umělkyně při dotecích se vzácným cembalem. A v tom je nahrávka v podstatě „soudobá“…
Catalina Vicens je sice Chilanka, ale nyní žije v Basileji. Začala hrát na klavír již v útlém věku, ve dvaceti měla za sebou koncerty v desítce zemí Jížní i Severní Ameriky. Poté studovala hru na cembalo nejprve ve Filadelfii, poté ve Freiburgu a Basileji, nyní získala doktorát na Orpheus Institute v belgickém Gentu a univerzitě v nizozemském Leidenu. Zároveň studovala hru na íránské perkuse a historické tympány, neboť je také fascinována neobvyklými rytmy a zvukem. Je absolventkou magisterského studia interpretace Nové hudby na basilejské akademii (u Jürga Hennebergera a Mika Svobody). Zhusta spolupracuje se soudobými skladateli, kteří jí píší skladby pro klavír, cembalo a varhany (Mike Svoboda, Marcus Weiss, Theodor Ross, Terry Riley). Je členem souboru Zone Expérimentale Basel.
První její album vyšlo v roce 2013 (Parthenia). Mimochodem, v loňském roce se také podílela na nahrávce Codex Speciálník – Polyphony in Prague around 1500 českého souboru Cappella Mariana. Titul Il Cembalo di Partenope je jejím čtvrtým sólovým počinem. Více než šestašedesátiminutové album je sestaveno z toku 24 skladeb 13 neapolských skladatelů ze 16.století, jimž Vicens neuvěřitelně vdechuje skrz starobylý nástroj současné emoce a soudobou rozvolněnost. Všechny skladbičky jsou postaveny na výrazném melodickém či rytmickém tématu, jež jsou pojaty buď meditativně, s jímavou lyričností, nebo s klenutou zpěvností či strhujícím kumulováním úhozů. Jak se jedno dílko přelévá do druhého, posluchač má záhy dojem, že poslouchá proud vzrušující improvizace a´la Keith Jarrett. Vicens také pracuje s repeticí patternů a jejich následným košatěním, takže se výraz pohybuje někde mezi minimalismem, expresionismem a jazzem, ačkoli jde o originální renesanční materiál. A tak občas vytryskne výrazné melodické téma mnohdy tanečního charakteru, snivá pasáž ke kontemplaci, kaskáda emočního vzepětí, ale také riffy, nad kterými by jásali třeba rockeři. Posluchač soudobé hudby zjihne zajisté u skladeb Calata Ala Spagnola, Pavana alla ferrarese (Joan Ambrosio Dalza) či Che Farala Che Dirala (Bartolomeo Tromboncino), ponoří se do meditativních ploch Per Dolor Mi Bagno El Viso (Marchetto Cara) a Recercata Del Primo Tono (Antonio Valente), vychutná si jarrettovské rozvíjení motivu v Madame vous aves…(Marco Antonio Cavazzoni), Recercada per b quadro (Claudio Veggio) či Chi la dirra (Adrian Willaert), stejně tak bezmála art-rockově rozvrásněnou Sortemplus disminuita (Philippe de Monte).
Vskutku nečekaně současná hudba! A nejstarší cembalo na světě je navýsost moderní nástroj…
Catalina Vicens: Il Cembalo di Partenope (A Renaissance harpsichord tale)
Carpe Diem Records (https://www.carpediem-records.de)