John Luther Adams rozprostírá hudbu v prostoru i čase.
Hudba, kterou píše John Luther Adams, dokáže být zároveň sladce uklidňující i tísnivá či agresivní. Různé jeho kompozice se přiklánějí na tu či onu stranu onoho spektra, ale v ideálním případě se posluchačům dostane obojího tak akorát. Zároveň se mnohé skladby tohoto skladatele nějak vztahují k prostoru – ať metaforicky, jak můžeme slyšet v jeho pracích inspirovaných nehostinnými severními kraji (zde), nebo reálně, kdy píše pro netypické lokace mimo limity koncertních sálů.
Provedení ve venkovním prostoru bylo součástí kompozice pro bicí Inuksuit (2009) a stejně je to i s aktuálně vydanou skladbou Sila: The Breath of the World. Ta měla premiéru již roku 2014, ale až loni na podzim její záznam vydala značka Cantaloupe. Byť se může zdát, že název odkazuje ke slovanskému slovu „síla“, podle skladatelova komentáře jde o pojem z inuitských jazyků, který označuje ducha dodávajícího život všem věcem. Od „našeho“ chápání významu slova to tedy není nikterak vzdálené.
Skladba je psána pro celkem osmdesát interpretů – rozdělených po šestnácti do pěti skupin (smyčce, žestě, dřevěné dechy, bicí, sbor). Navzdory velkému počtu tu není třeba dirigenta. Každý z hudebníků si určuje vlastní tempo, s nímž prochází předepsané tóny. Součástí kompozice je i pohyb v prostoru a otáčení různými směry. Hudba je to harmonicky statická, vše se odvíjí od tónu B a od jeho prvních šestnácti alikvót. Ty se skládají do vln a mění své odstíny s tím, jak si je předávají jednotlivé skupiny nástrojů, jak zesilují a zeslabují. Bicí sekce tu plní dvojí roli. Jednak přispívá k harmonickému dění především smyčci rozeznívanými vibrafony a marimbami, jednak dodává spršky neharmonických hluků postupně gradujícím vířením tympánů, bubínků či chřestidel, případně intenzivním třením kamenných destiček. To vše se skládá ve vlny, v nichž se nám na chvilku chce usnout, abychom se po chvilce začali cítit jak pod obří lavinou. Ke konci skladby, přibližně po hodině, i melodické nástroje a hlasy přecházejí do sféry šumů, šelestů a šeptů, skrze něž se postupně vytrácejí do ticha.
Značná interpretační volnost partitury a rozmístění interpretů v prostoru kolem diváků znamená, že každé provedení je originál a každé vyzní trochu jinak. Na videu je zachycena premiéra skladby v newyorském Lincolnově centru, kde se vokalistky a vokalisté brodí bazénkem a instrumentální sekce jsou rozmístěny na trávníku a na schodištích. Publikum sedí všude, tu a tam se někdo prochází, aby zjistil, jaký zvukový zážitek se nabízí v jiném koutě.
Na aktuální nahrávce slyšíme sbor The Crossing, JACK Quartet a hudebíky z University of Michigan. Při poslechu studiového záznamu pořízeného během pandemie jsme ochuzeni o prostorový rozměr díla, ale zvuková intenzita pomalu plynoucí a jako med se přelévající hudby zůstává. Adams doporučuje poslech ve velkém prostoru a pořádně nahlas. Jeho hudba totiž má být v první řadě smyslovým zážitkem, ideálně takovým, v němž se příjemné a zneklidňující pocity rovnoměrně mísí.
John Luther Adams: Sila: The Breath of the World
Cantaloupe Music (https://cantaloupemusic.com)
(https://johnlutheradams.bandcamp.com/album/sila-the-breath-of-the-world)