Manchesterské duo Demdike Stare pojmenovalo svůj projekt po historické postavě středověké čarodějnice, což svádí k tomu připojit je automaticky k zámořskému fenoménu witch house. Fascinace okultnem sedí, ale Sean Canty a Miles Whittaker (také Pendle Coven, MLZ) k ní přistupují z trochu jiných pozic než Salem nebo ooOoOO; jejich verze hudby duchů znatelně vychází z evropských kořenů, ať už je to ambient, dub techno nebo dubstep. Trojkompakt Triptych spojuje tři alba vydaná vloni výhradně na vinylu s několika bonusovými skladbami navíc. Na Forest of Devil tančí Demdike Stare dervišské techno, Liberation Through Hearing posílají posluchače na cestu kosmické psychedelie a poslední disk Voices of Dust nabízí temné ambientní siluety, do nichž příležitostně proklouznou líné rytmy dub techna (Repository Of Light). Samplofonie Demdike Stare stojí někde mezi hauntologickými kolážemi Mordant Music, mentální taneční hudbou Gas, industriálním technem Pan Sonic nebo mutantními rytmy Shackletona a s přirovnáními by se dalo pokračovat. Že se ve skladbě Hashshashin Chant ozvou do dubových rytmů etnické nápěvy není vůbec náhoda, Sean Canty je spolupracovníkem labelu Finders Keepers, který kromě československých filmových soundtracků vydává také obskurní popovou hudbu z třetího světa. Tato geografická vertikála by ale neměla zastínit časovou horizontálu, která Demdike Stare připojuje k tradici britského pastorálního pohanství, o kterém ve své výtečné knize Electric Eden z loňského roku píše publicista Rob Young. Editor magazínu The Wire se v ní k překvapení mnohých nezastavuje ve folkové minulosti, součástí této psychedelické trajektorie britské hudby jsou pro něj i elektroničtí kutilové z devadesátých let jako Aphex Twin a Boards Of Canada nebo ještě současnější produkce duchařského labelu Ghost Box. Stejně jako v jejich hudba, tak i v atmosférických kolážích digitálního techno okultismu Demdike Stare ožívají spodní proudy anglické kultury, o nichž se mělo za to, že je civilizace už definitivně vymazala.
Demdike Stare: Triptych
Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům
Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli
Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti
Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.
Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály
V kavárně s věrozvěsty české improvizace.
Ten, který se nevrátil
Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.
Pod povrchem cella a klavíru
Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.
Červen v Hudební 3
František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba. Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.
Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott
Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.
Arvo Pärt 90
Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.
Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori
Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.
Vzpomínka na Jaroslava Paláta
Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.