- Inzerce -

Devin Townsend: Order Of Magnitude – Empath Live Volume 1

Kanadského skladatele, zpěváka, kytaristu a producenta Devina Townsenda sleduji dlouhodobě. Na „live“ nahrávky jsme od něho zvyklí, skoro bych řekl, že jich vydal více, než by bylo třeba. Order Of Magnitude-Empath Live Volume 1 je ale tak trochu jiná, protože je výjimečně provedena opravdu celá živě.

Když jela jeho předchozí kapela Devin Townsend Project před pár lety festivalové turné, na několika akcích chyběl kytarista Dave Young, ale zvuk kapely včetně pověstné „wall of voices“ zůstával naprosto perfektní a plný. Už je to tak, vážení, metalový eklektik a muž nesmírného talentu hrál celá léta na halfplayback. Nemohu říct, že bych mu to měl za zlé, v těchto žánrech to není úplně neobvyklé, ale když oznámil další turné s kompletní kapelou s vokalistkami a bez hraní podle metronomu, přistihl jsem se opět při napjatém očekávání.

V obsazení kapely se nečekaně propojily některé mé oblíbené hudební světy. První představuje kytarista a klávesista Mike Kenneally, jehož bylo možné slyšet po boku Steva Vaie, Franka i Dweezila Zappy či Wadada Leo Smithe. Další zastupuje tappingový kytarista Markus Reuter, který působil též ve Stick Men a King Crimson. Sestavu dále tvoří klávesista Diego Tejeida (známý též z kapel Haken či Mike Portnoy’s Shattered Fortress), basista Nathan Navarro, bubeník Morgan Ågren, a k mé veliké radosti i zpěvačka a kytaristka Ché Aimee Dorval, jež už s Townsendem spolupracovala na skvélém albu Causalities of Cool. Celý ansámbl doplňují vokalistky Samantha a Anne Preisovy a Arabella Packford.

DvojCD či trojvinyl Order Of Magnitude – Empath Live Volume 1 obsahuje záznam koncertního setu z londýnské zastávky při turné na podporu Townsendovy poslední studiové desky Empath, které proběhlo na podzim roku 2019. Není tedy divu, že téměř polovina skladeb je ze zmiňované novinky, zbytek tvoří osvědčené kousky z jeho bohaté diskografie. Kdo je zvyklý na předchozí Townsendovy počiny, bude překvapen (alespoň v mém případě nejdříve nemile a pak naopak velmi příjemně) „neučesaným“ zvukem a přirozenou živelností kapely. Myslím, že radost a zappovsky humorný nadhled čiší z každé noty. Komplikované aranže, vrstvené kytary, vokály a divadelní výkon leadera jsou bezchybné. Všechno drží pohromadě, nic nepřebývá, hudba přirozeně graduje. Zároveň se zde objevuje i prvek improvizace a v některých pasážích tušíte, že kapela sama čeká, kam až je hudba dovede. U jiného vystoupení bychom to asi považovali za samozřejmost, ale v případě Devina Townsenda je to skvělá ukázka toho, jak umí hudebník růst.

U tohoto hudebníka nikdy úplně přesně nevíte, co bude následovat a na jaká místa vás zavede příště. Myslím si ale, že tímhle počinem sám sobě nastavil laťku živého vystoupení celkem vysoko. Vím docela jistě, že halfplaybackový Townsend mi už nikdy nebude chutnat tak jako ten živý.

Devin Townsend: Order Of Magnitude – Empath Live Volume 1
InsideOut Music (https://www.insideoutmusic.com)


Zkouška sirén – Kam pro písně?

Staré a nové cesty ke zlidovění.

Zvuk a čas bez významových nánosů

Přitáhnout umělce formátu Klause Langa doprostřed Žižkova se nedaří zas tak často. Miroslavu Beinhauerovi a Atriu Žižkov se to povedlo a využili tuto příležitost naplno.

Most mezi dvěma světy

Žádná vanilka a žádná komfortní zóna v hudbě Hümy Utku.

Hermovo ucho – Art of Duo

Konfrontace jako modus operandi, naslouchání kozíma očima a další zprávy z Tokia.

Ensemble Terrible deset let na scéně

O studentském tělese, které je zároveň intermediální platformou.

Michal Kořán: Endemitní modrá ještěrka

Od xeroxu a propisotu k bandcampové knihovně. Rozhovor se stočí i k přednostem sluchátek a důležitosti vypalování alespoň malého počtu CD-R.

Zkouška sirén – hudba z rukavičky

Technologické ambivalence Laetitie Sonami

Slzy jsou v pořádku…

S Ondřejem Skovajsou o romských písních a projektu Giľora.

Operní pocta „odlišné“ prominentce

V díle o tíživém osudu Rosemary Kennedyové otevírají tvůrkyně důležitá témata, které akcentují zvukově atraktivní hudební složkou.

Ostravské objevování hudby dneška i nových prostorů

Třinácté bienále, dvacet let Bandy, nejdelší koncert „pouhých“ 480 minut, urbex i minimaraton.