- Inzerce -

Dialogy starého a nového v Brně

Festival Expozice nové hudby proběhne příští týden

„(…) na rozdíl od dřívějšího minimalismu dostává u Smolky procesuální forma vyšší smysl, protože se stává prostředkem pro rušení ega a evokací minulosti. (…) Na rozdíl od dřívějšího minimalismu s příchutí strojovosti a mechaničnosti jsou Smolkovy Slzy nabity emocionalitou a na jejich konci se třeseme a vzlykáme (…), sentiment nás přemohl.“ Těmito slovy charakterizoval Petr Kofroň v knize Třináct analýz kompozici Martina Smolky Slzy, jednu z raných českých reakcí na minimalismus. A právě Slzy daly název zahajovacímu koncertu letošního ročníku Expozice nové hudby, která začne v pondělí v brněnském Besedním domě. V jeho programu se v podání Rejchova kvarteta hrajícího na historické nástroje setká minimalismus americký s českým, respektive středo a východoevropským a hudba soudobá s tou historickou. Historii tu zastoupí dvěma smyčcovými kvartety Antonín Rejcha, americký minimalismus poskytne rámec v podobě kompozice 1960 #7 od La Monte Younga, což jsou jen dva současně znějící tóny v intervalu kvinty s instrukcí „hrát velmi dlouho.“ Česká hudba bude přítomna jednak v podobě Slz, jednak jako Ritorni Víta Zouhara, dalšího z domácích skladatelů, kteří po svém přetavili impulzy Reicha, Glasse či Younga. Zazní i hudba slovenského skladatele Adriána Demoče a Estonce Arvo Pärta, kteří rovněž pracují s jistým druhem redukce, zklidnění a zastavení. Paralelou setkání Rejchy s minimalisty bude na dalším koncertě konfrontace francouzského skladatele Jean-Marie Leclaira (1697–1764) s Karlheinzem Stockhausenem, Johnem Cagem a Islanďanem Hilmarem Thórdarsonem.

Sedmero koncertů letošní Expozice je vizitkou nového festivalového dramaturga, skladatele Daniela Mateje, jenž převzal otěže po Viktoru Pantůčkovi. Zachovány zůstávají klíčové kvality, především schopnost propojovat akademickou vážnou hudbu s dalšími oblastmi zvukových experimentů i přilehlých uměleckých sfér. Švýcarský skladatel a trombonista Roland Dahinden tak bude například vystavovat své partitury inspirované Charliem Parkerem jako výtvarná díla, aby pak tentýž materiál převedl do hudby ve spolupráci s českou sestavou Dust in the Groove.

Dialogy starob a novot skrze rekontextualizace citátů se potáhnou celým festivalem. Slovenský elektronický producent Ink Midget tak například přepracuje klasika romantické kytary Francisca Tárregy. Tvůrcem, jenž má v dané oboru obzvláštní renomé je Kanaďan John Oswald, jehož série Plunderphonics dala jméno celému žánru. Na Expozici se objeví ve virtuální podobě s dílem postaveným na materiálu, který byl k dispozici v době pandemie. Oswaldova hudba zazní i na závěrečném koncertě v podání Filharmonie Brno s dirigentem Pavlem Šnajdrem, kde bude na programu květnatě nazvaná kompozice Oswald’s First Piano Concerto by Tchaikovsky (as suggested by Michael Snow) Minus One in Bb minor. Polský skladatel Zygmunt Krauze v Brně vystoupí jako autor i klavírista, a to hned dvakrát. Sám utáhne jeden celý večer, kdy bude propojovat vlastní skladby s improvizacemi na díla svého staršího krajana Chopina. V závěrečném orchestrálním večeru pak bude sólistou svého vlastního Klavírního koncertu č. 3 s podtitulem Fragments of Memory. Jiný pohled na propojení starých a nových světů přináší hudba Wolfganga Rihma, jehož Et lux pro smyčcové a vokální kvarteto bude mít pro sebe celý jeden koncert. Textová složka je jakýmsi remixem částí latinské mše za zemřelé. Daniel Matej k tomuto dílu napsal: „Ozvěny „zašlé krásy minulosti“ se projevují jednak v (jakoby, ale často i skutečně) modálně vedených vokálních liniích, jednak v neustálých odkazech na modální strukturu renesanční vertikály; ta je však permanentně „atakovaná“ (mnohem výrazněji než horizontála) chromatikou a soudobou zvukovostí, reprezentující zase jednu z podob „krásy dneška“… A v tom je snad i největší síla této hudby: v onom neustálém prolínání měnící se struktury – a přitom tento proměnlivý proces jakoby zázrakem u vnímatele způsobuje opačný zážitek, zážitek meditativní nehybnosti, kontemplativního rozpoložení a bezčasovosti. Všechno plyne, ničemu není dovoleno zastavit se na více než několik vteřin, a přece to, co nakonec zůstává a čím nás tato hudba snad nejvíce vtahuje, je ten pocit „zastavení času“, ve kterém se v nás vynořují „velké, ale velmi často nezodpověditelné otázky“ týkající se podstaty a smyslu naší existence…“

Expozice nové hudby se koná ve dnech 21. – 27. 6. a celý program najdete zde.