Dvě pozoruhodné novinky na poli volné improvizace spatřily světlo světa díky pražskému netlabelu Signals From Arkaim. Přinášejí dvě podoby tohoto experimentálního žánru.
Slovenské Duo Pilot na živé nahrávce Live at The MsKs Hnúšťa nevychází pouze z neidiomatické improvizace, která je nejčastějším prostředkem takové hudební formy. Hudba cimbalisty Vladimíra Mikláše a pianisty (jinak bubeníka) Dušana Černáka totiž formu má, byť skrytou a rozvětvenou v jednom jediném neutuchajícím toku v délce bezmála 46 minut. Sem by také směřovala moje jediná výtka – věci by prospěly kratší útvary, v nichž oba aktéři mohli rozvíjet třeba jen jeden motiv a pracovat na jediném nosném riffu; takhle se místy utápějí v jakýchsi tápáních mezi jednotlivými kongeniálními nápady. Samozřejmě pro ně byl tento proud sledu automatických hudebních myšlenek patrně způsobem tvorby ad hoc, ale pro posluchače to nemusí být vždycky jen dobrodružstvím. Může se totiž dostavit únava. A upřímně: oba protagonisté už v závěru jakoby ztráceli dech. Ale to je možná jen můj subjektivní pocit…
Mikláš s Černákem využívali celou škálu jazzové, vesměs free-jazzové improvizace. Cimbál a klavír střídavě vytvářely často ostinátní rytmické figury, zatímco ten druhý v podstatě sóloval; místy zněl dokonce i swing či bop, v preparované formě zastávaly tyto nástroje též vyloženě perkusivní složku. Příměs minimalismu na straně jedné, a aleatorních přístupů na straně druhé, působí nesmírně osvěživě a progresivně. Také práce s proměnlivou dynamikou, výrazem a náladou je po většinu času příkladná, a to i navzdory mé výtce uvedené výše. Burácivé pasáže kontra zlyričtění (mnody až perlivá, pavučinovitá) vytvářejí patřičné napětí, hlavně v první půli. V polovině zazní dokonce taneční rytmus, který v souvislosti s předchozí nervností, emocionalitou a dramatičností, čerpající z free-jazzu, folklóru, post-rocku i soudobé vážné hudby, působí opravdu navýsost překvapivě. Tedy moment, který je nejjasnějším dokladem toho, co je pro tvůrce této hudby stěžejní – schopnosti rovnocenného, otevřeného dialogu!
Saxofonista a klarinetista Pavel Zlámal si na nové nahrávce In Between Of Something Else musel vystačit sám. Sáhl tedy po pravověrné neidiomatické improvizaci, která má v tomto případě šestnáct podob. Tolik tracků totiž tahle kolekce obsahuje; nemají názvy, jsou pouze očíslovány od jedničky do šestnáctky. Jsou víceméně krátké, od 00:45 po 02:40, s výjimkou 14. jenž má okolo přes pět minut. Prvních šest miniatur vytváří klarinet a pestrá škála jeho témbrů i zvukových anomálií. Zlámal se snaží dát každé „skladbičce“ jedinečný tvar a daří se mu to. Tady jakoby kladl do přímého střetu vysoké s nízkým, a to i v přeneseném významu slova. S klarinetem je niternější, křehčí, přirozenější. V dalších pěti kusech rozeznívá osamocený interpret tenorsaxofon, a to až živočišným způsobem, který v tomto případě není přirozený; jenže právě v tom je skryta neobyčejná síla atonálního výrazu. Saxofonu doslova tečou nervy, emoce tryskají, duše i tělo jsou rvány na kusy, místy je to opravdu drsné, jinde niterně potlačované, občas až rozjuchané, ale vždy plné osobitých barev a výraziva. A všechny dosavadní podoby se pak slily v posledních pěti improvizacích, v nichž Zlámal užívá basklarinet. Ten bobtná, vzdorovitě i titerně frázuje, hlučí, lahodně i nervózně souzvučí, dokonce střílí, útočí s extrémní silou, naléhá, vykřikuje, ale též se dokáže ztišit až k samotnému dechu, smíření. Snadno to mohlo dopadnout jako taková sbírka cvičení pro avantgardisty, ale Zlámal tu prokázal nefalšovanou muzikantskou kreativitu…
Duo Pilot: Live at The MsKs Hnúšťa
Pavel Zlámal: In Between Of Something Else
Signals From Arkaim (https://signalsfromarkaim.blogspot.cz)