Hlasové kouzlení Coryho Smytha a magické kousky Craiga Taborna.
Cory Smythe je doma na poli nové i klasické hudby, je mu blízká improvizace a spolupracoval například s Anthonym Braxtonem, Peterem Evansem a Craigem Tabornem a je členem tria Tyshawna Soreye. Opus Accelerate Every Voice nahrál s pěticí všestranných vokalistů a vytvořil tu skutečně mnohozáběrovou kolekci skladeb, v níž se pohybuje od jakéhosi surrealistického derivátu Manhattan Transfer až po hyperambientní polohy. Pracuje tu skutečně s různými akceleracemi či naopak uškrcováním hlasů, které se různě dohánějí a předhánějí. Kyoko Kitamura a Raquel Acevedo Klein čarují ve výškách, Steven Hrycelak basuje, Michael Mayo využívá navíc looper a Kari Francis pracuje s hlasem jako s perkusivním nástrojem. Sám leader potom klasické piano kombinuje s elektronikou a vytváří tím symbiózu vážnohudenosti se zvukovými výboji.
Občas to dohromady působí jakoby nervně, zbrkle jindy naléhavě, rozkotačeně i zklidněně. Někdy velmi konkrétně, jindy značně abstraktně. Závěr pak patří rozsáhlému bonusu Piano and Ocean Waves For Deep Relaxation, který se již obejde bez hlasových propletenců a působí jakoby z jiného světa nebo spíš z jakýchsi záhadných hlubin nebo nekonečného prostoru, kde můžete potkat odvrácenou tvář svého vlastního já. Spíš než pro relaxaci je to výzva k určité sebereflexi.
Také pianista Craig Taborn balancuje někde na hraně jazzu a současné vážné hudby s přesahy do dalších oblastí. Jeho formace Junk Magic má leckdy až nádech hybridní jazzrockové fúze, v určitých pasážích zvláštním způsobem funkuje a celkově působí vskutku uhrančivě. Je to takový hypnotizující trance-dance s mnoha různými zákrutami a vychytávkami. Sestava je hvězdná a každý z muzikantů dodává nahrávce vlastní pel. Sám Taborn obsluhuje řadu klávesových instrumentů a elektrické piano, akustické a elektronické bicí střídá David King, elektrickou basu tvrdí Erik Fratzke a zvláštní role zde hrají viola v rukách Mata Maneriho a saxofon či klarinet v rukách Chrise Speeda, které se neprosazují příliš často, ale dotvářejí jakousi naléhavou tklivost i určitou impulzivní živočišnost. Na jejich albu Compass Confusion to zní občas až jako hudba k nějaké příjemně strašidelné pohádce á la bratři Grimmové. Určité skladby mají monolitický hutný zvuk, jindy se struktura rozpadá do detailů, každopádně je zde neustále přítomen úžasný tah a napětí. Ale i tady najdeme nádechy jakýchsi relaxací, zejména v pompézní závěrečné skladbě Sunsets Forever, v níž se dostáváme do atmosféry nirvány a katarze vnitřního zklidnění.
Cory Smythe: Accelerate Every Voice
Junk Magic: Compass Confusion
Pyroclastic Records (pyroclasticrecords.com)
