- Inzerce -

Dvě pozoruhodnosti na Pyroclastic Records

Hlasové kouzlení Coryho Smytha a magické kousky Craiga Taborna.

Cory Smythe je doma na poli nové i klasické hudby, je mu blízká improvizace a spolupracoval například s Anthonym Braxtonem, Peterem Evansem a Craigem Tabornem a je členem tria Tyshawna Soreye. Opus Accelerate Every Voice nahrál s pěticí všestranných vokalistů a vytvořil tu skutečně mnohozáběrovou kolekci skladeb, v níž se pohybuje od jakéhosi surrealistického derivátu Manhattan Transfer až po hyperambientní polohy. Pracuje tu skutečně s různými akceleracemi či naopak uškrcováním hlasů, které se různě dohánějí a předhánějí. Kyoko Kitamura a Raquel Acevedo Klein čarují ve výškách, Steven Hrycelak basuje, Michael Mayo využívá navíc looper a Kari Francis pracuje s hlasem jako s perkusivním nástrojem. Sám leader potom klasické piano kombinuje s elektronikou a vytváří tím symbiózu vážnohudenosti se zvukovými výboji.

Občas to dohromady působí jakoby nervně, zbrkle jindy naléhavě, rozkotačeně i zklidněně. Někdy velmi konkrétně, jindy značně abstraktně. Závěr pak patří rozsáhlému bonusu Piano and Ocean Waves For Deep Relaxation, který se již obejde bez hlasových propletenců a působí jakoby z jiného světa nebo spíš z jakýchsi záhadných hlubin nebo nekonečného prostoru, kde můžete potkat odvrácenou tvář svého vlastního já. Spíš než pro relaxaci je to výzva k určité sebereflexi.

Také pianista Craig Taborn balancuje někde na hraně jazzu a současné vážné hudby s přesahy do dalších oblastí. Jeho formace Junk Magic má leckdy až nádech hybridní jazzrockové fúze, v určitých pasážích zvláštním způsobem funkuje a celkově působí vskutku uhrančivě. Je to takový hypnotizující trance-dance s mnoha různými zákrutami a vychytávkami. Sestava je hvězdná a každý z muzikantů dodává nahrávce vlastní pel. Sám Taborn obsluhuje řadu klávesových instrumentů a elektrické piano, akustické a elektronické bicí střídá David King, elektrickou basu tvrdí Erik Fratzke a zvláštní role zde hrají viola v rukách Mata Maneriho a saxofon či klarinet v rukách Chrise Speeda, které se neprosazují příliš často, ale dotvářejí jakousi naléhavou tklivost i určitou impulzivní živočišnost. Na jejich albu Compass Confusion to zní občas až jako hudba k nějaké příjemně strašidelné pohádce á la bratři Grimmové. Určité skladby mají monolitický hutný zvuk, jindy se struktura rozpadá do detailů, každopádně je zde neustále přítomen úžasný tah a napětí. Ale i tady najdeme nádechy jakýchsi relaxací, zejména v pompézní závěrečné skladbě Sunsets Forever, v níž se dostáváme do atmosféry nirvány a katarze vnitřního zklidnění.

Cory Smythe: Accelerate Every Voice
Junk Magic: Compass Confusion
Pyroclastic Records (pyroclasticrecords.com)


Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.