Vedle i v Čechách etablované Pharmakon se na hlukové scéně začíná více prosazovat další ženský projekt, Himukalt. Dvě alba natočená původně v roce 2018 vycházejí v těchto dnech ve výpravných reedicích na etablovaných labelech Cold Spring a The Helen Scarsdale Agency.
Američanka Ester Kärkkäinen z Las Vegas vykresluje realitu dneška v poněkud jiných barvách než mámivá kasina vyrostlá uprostřed pouště. Už s prvním nosičem See One Dark Eye z roku 2016 se jala budovat svůj sonický svět plný jednoduchých bolestivě zkreslených šlehů a hrubých hlukově industriálních podkladů. Aktivní hlukařka od té doby vydává nejméně jedno album za rok (v loňském roce to byly dokonce tři kolekce), které kráčí trpělivě po stejné, špinavě štěrkové cestě. Možná i vlivem hledání přirozené protiváhy v jinak značně mužském území, se v poslední době na Ester upíná více pozornosti. Nebo takové berličky Himukalt nepotřebuje? Pojďme se podívat na dvě alba/reedice, které čerstvě vyšly.
Prvním z nich je deska Knife Through the Spine, kterou původně vydala zavedená značka Malignant Records v digitální podobě a na vinylu. Původně sedmička kompozic je postavená na hlukových podkladech, často pulzující pravidelnými rytmy nebo detonacemi, které často vytvářejí prostor pro výrazně zkreslené hlasy. Schválně píšu hlasy, protože se jedná až na výjimky o různě deklamující vokály neznámého původu, které tvoří pravidelné ornamenty skladeb, nebo svou extrémní úpravou slouží jako prudké cákance špíny proti namalované zdi. Jednoduchá power elektronika může připomenout řadu protagonistů žánru let devadesátých, namátkou vybírám například Atrax Morgue, Illusion of Safety nebo Aube. Na rozdíl od Pharmakon, která je sama tou silou útočící na naše smysly a vrhá se na hranu snesitelného, Kärkkäinen se nestaví do středu pozornosti. Spíše nenápadně dostrkává dění samotné na tenkou hranu. Krajní polohy jí fascinují úplně stejně jako Margaret Chardiet, nemá potřebu je ale atakovat, jako spíše bedlivě zkoumat. Původní, tři roky starou edici doplňuje bonusová, náladou nevybočující skladba The American Redhead vzniklá ve stejném období.
Druhou deskou, která původně spatřila světlo světa v roce 2018, aby se v letošním roce dočkala znovuvydání, je šestiskladbová kolekce Between My Teeth, jež původně vyšla pouze ve výrazně limitovaném kazetovém vydání na řeckém labelu Several Minor Promises. I zde se základní zvukové rozestavení nemění. Ester, která má na desce touhu „replikovat a reprodukovat tělo prostřednictvím zvuku, touhy, vzteku, úzkosti ad.“, jak alespoň uvedla v době prvního uvedení alba na svém instagramovém účtu, přistoupila k celé kolekci trochu jinak. Zatímco album Knife Through the Spine je kolekcí výrazných jednotlivých skladeb, dramaturgií desky Between My Teeth se vine tlustá červená čára. Po tichém úvodu alba se s každou skladbou otevírá živější, hlučnější a také agresivnější kapitola. Předposlední In Every Stage Of This Oppression se poprvé ohlíží za zběsilou jízdou, když intenzivní detonace a hlukové agrese provázené zkresleným hlasem protrhávají momenty zklidnění, aby se pak závěrečná Not Proper pomalu dostala do vyklidněnějších pozic, odkud před čtyřiceti minutami celé dobrodružství startovalo.
Reedice dvou desek Himukalt na CD představuje Ester Kärkkäinen jako vyzrálou a hudebně jedinečnou osobnost noisové scény, kterou by nebylo špatné někdy uvítat v České republice i na nějakém pódiu.
Himukalt: Knife Through the Spine
Cold Spring (www.coldspring.co.uk)
Himukalt: Between My Teeth
The Helen Scarsdale Agency (www.helenscarsdale.com)
