- Inzerce -

Hradčany: Y´Ocam

Počátkem roku jsem tady recenzoval desnosovský projekt tria Serge Adam/Tania Pividori/Christelle Séry (zde); netrvalo dlouho, a francouzský trumpetista a skladatel Serge Adam vyrukoval s novinkou jiného tria, a to s navýsost sympatickým názvem Hradčany. V pořadí již čtvrté album tohoto souboru se zove Y´Ocam…

Jazzový experimentátor Adam založil Hradčany v roce 2000, okouzlen návštěvou Prahy a také zasažen balkánským folklórem; pravděpodobně mu takový název připadal vhodný (není jediný, kdo Čechy řadí k Balkánu). Onu fúzi balkánské hudby (s vlivy hudby řecké a turecké) s volnou improvizací nazývá autor většiny repertoáru Hradčan imaginárním folklórem. Spolu s ním jej hrají akordeonista David Venitucci (ex- Renaud Garcia-Fons, Denis Leloup, Norma Winstone atd.) a Philippe Botta, saxofonista a flétnista, pohybující se napříč alternativními žánry (od experimentálního rocku přes free-jazz až po world-music).

Osmačtyřicetiminutová stopáž, rozčleněná do osmi kompozic, naplno ukazuje, že se dá vyhnout určitému stereotypu, do kterého podobně zaměřené soubory často upadají. Každá skladba je postavena na svébytné energii a aranžérské nápaditosti, jež takto nesplynou, a tudíž nezačnou po nějakém čase nudit. Nejsou ani zbytečně protahovány; každý ze tří instrumentalistů ví, kdy má přestat. Proto jsou jejich improvizovaná sóla součástí hudebního procesu, jsou stavebními prvky kompozice, netváří se být něčím víc, a už vůbec nejsou samoúčelnými exhibicemi či soutěžením, kdo víc, líp, rychleji, divočeji. Hned úvodní Adamova skladba Thrace, spojená s coververzí jednoho dílka Selima Seslera, předčasně zemřelého tureckého klarinetového virtuóza romského původu (1957-2014), má v sobě nápaditou a patřičně výbušnou směs tří výrazně frázujících, mírně posunutých hlasů, z nichž se nakonec vyloupne omamně orientální melodie. Barevnost, s níž se propojují akordeon, trubka a saxofon (v tomto případě sopránka), je vzrušující. V následující Accordion Pride se k sopránce přidává také tenorsax, jenž s akordeonem nádherně probublává. Rychlé tempo se střídá s pomalým, trubka free-jazzově bouří. Titulní Y´Ocam (což značí srbsky osm, a vystihuje tak 9/8 metrum skladby) je okořeněna zvukem tradiční arabské flétny ney. Na první osmitisícový vrchol se posluchač dostane se čtvrtým trackem – Jaloba (což znamená srbsky Stížnost) je plnokrevnou balkánskou jízdou s překvapivými změnami dynamiky a rytmu, se strhujícími hard-bopovými sóly. V Persembe (turecky: čtvrtek) se zase s balkánskou chutí výtečně pojí rozvolněnost soudobé komorní hudby, kdežto Eddig (Zatím) si vystačí výhradně s lidovou, srbsko-tureckou krví. Lyričtějším kusem je pak Besh Yildan Sakkiz (to je do češtiny nepřeložitelná slovní hříčka), v němž hraje hlavní roli akordeon a v závěru lahodné barvy souzvuku trubky a sopránky. Druhý vrchol čeká na posluchače ve finále alba. Osmiminutová kompozice Hej (takto se persky označuje flétna ney) je doslova extraktem starobylé hudební lyriky s duchovní, až magickou silou a šamanskou hloubkou. Tak to se vám, Francouzi, povedlo náramně!

https://www.quoideneufdocteur.fr/catalogue/DOC%20081/YOCAM_extrait.mp3

 

Hradčany: Y´Ocam

Quoi De Neuf Docteur (https://www.quoideneufdocteur.fr)

 


Busking aneb Hledání

Ensemble Opera Diversa se rozloučil s koncertní sezonou ve vnitrobloku.

Masterclass s Barbarou Hannigan

Od niterného prožitku ke (zdánlivě) spontánnímu projevu.

Zkouška sirén – Putování mezi Rackem a Kuňkadlem

Hana Kotková, Salvatore Sciarrino a Luigi Nono v Národním technickém muzeu.

Opravit svět, který se rozpadá

Klavírista Daan Vandewalle zahraje v Příbrami.

Kýč a clustery v Rudolfinu

O skladbě Johna Zorna, kterou Pražskému jaru 20. května 2026 představila Barbara Hannigan.

Hermovo ucho – 100 Miles. Modrý plamen hoří dál

Před sto lety se narodil Miles Davis.

Vyhýbat se unylé stejnoměrnosti

Fred Hersch a jeho komplexní znalost jazzové tradice.

Pozitivní skryté záměry

Rozhovor s Michalem Nejtkem.

Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.