- Inzerce -

Hristo Vitchev Quartet: Of Light And Shadows; Behind the Shadows

Již jsem tady (v roce 2016) recenzoval dvojalbový počin amerického jazzového kytaristy bulharského původu Hrista Vitcheva, který se jmenoval mnohoslibně In Search Of Wonders (zde). Nyní vyšlo další pozoruhodné album se stejně vzrušujícím titulem Of Light And Shadows, téměř pětasedmdesátiminutový opus, doplněný o dvacetiminutový appendix Behind the Shadows s podtitulem Freely Improvised Stories. Sestava Vitchevova kvareta zůstala nezměněná; vedle lídra a autora všech kompozic ho tvoří pianista Jasnam Daya Singh, kontrabasista Dan Robbins a bubeník Mike Shannon.

Nový materiál doznal ještě epičtějšího rozměru, aniž by kapela musela sáhnout po jiných výrazových prostředcích. Zůstal stejně barvitý, s nápaditými sólovými chorusy kytary a piana, s tvárnou, leckdy eruptivní rytmikou. Moderní, nebo lépe řečeno současný jazzový jazyk zůstal srozumitelný, ovšem vyzrál a zhutněl. Jen se trochu obávám, aby pro posluchače progresivního jazzu nebyl příliš obyčejný a pro běžného jazzofila zase málo líbivý. A tady bych si dovolil možná provokativní poznámku. Nejde ani tak o míru progresivity v užití výrazových a kompozičních prostředků a postupů, aby dílo bylo umělecky neortodoxní a hlavně aktuální, ale co posluchači sděluje. Vitchevovi se daří najít optimální míru abstrakce, aby jeho hudba nebyla polopatická, ale ani neukotvená, chimérická; v obou případech tak s postupujícím časem nehrozí zevšednění a nuda. Základem všech jeho kompozic je nijak neskrývaná melodie a neobyčejně nápaditá a variabilní práce buď přímo s ní, nebo s úlomky témat, které z ní instrumentalisté vydolují. Nechybí výrazné rytmické riffy a figury, podmalby, kontrapunktický způsob vedení hlasů, proměnlivá dynamika i zhušťování struktury a narušování textury skladeb.

Bohatství a charakter melodií jsou vlastně až nejazzové. V titulní skladbě hned v úvodu alba vytváří hutně frázující rytmické podloží ve střetu s až šansonově dramatickou melodií vzrušující napětí, jež vyústí v bezmála hispánskou vášeň. Narockovělé téma v The Shortest Wavelength je na ploše více než 11 minut uchopeno a rozvinuto skrze šťavnatá sóla kontrabasu, piana a kytary; ta získává zprvu delikátně jiskřivý tón, posléze se změní v plamenomet. Nechybí typický hard-bop (Selective Absorption), ani procítěná balada a´la Pat Metheny (At Your Side) či lahodné (ale nikoli sladké) milostné vyznání (A Portrait Of a Love Forgotten). Ovšem pak jsou tu opravdové jazzové perly! Dvouminutové klavírní preludium odstartuje kompozici Prismic Dance, jež je složena z ostrých melodických střípků a graduje s jazz-rockovou silou k neočekávanému zvolnění s rozvrásněnou melodií a klavírním partem inspirovaným soudobou vážnou hudbou. Pentachromatic Butterflies vzlétnou z hutných basových riffů ke kytarovému cíli v podobě improvizačního ohňostroje. Album vrcholí dvanáctiminutovou skladbou Partial Darkness, jež shrnuje s novou silou vše řečené…

Přidané CD s volně improvizovanými příběhy, které vycházejí s tématického materiálu kompozic z hlavního alba, obsahuje čtyři kusy pojmenované Liber s příslušným pořadovým číslem. Jednička je postavena na naléhavosti rytmiky, která nepostrádá ani řízné groovy, a nervních dialozích kytary a piana. Číslo 2 skrývá sice pravidelný rytmický tep, ale nad ním vybuchují melodické záblesky a výkřiky. Trojka je sycena ostrým jazz-rockovým běsněním, poslední track pak skrývá doslova improvizační obžérství všech aktérů.

Který z těchto způsobů si Vitchev se svými spoluhráči zvolí v budoucnosti, toť otázkou. V prvém případě mám již pocit, že dosáhli výrazového maxima, v tom volnějším způsobu bych viděl bohatý potenciál; ovšem za předpokladu, že je to nesvede na zcestí bezobsažné nekontrolovatelnosti. Ale třeba přijdou s úplně jinou tváří…

Hristo Vitchev Quartet: Of Light And Shadows; Behind the Shadows

First Orbit Sounds Music (https://www.firstorbitsounds.com)

(https://itunes.apple.com/us/album/of-light-and-shadows/1316829362)


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.