Před časem jsem v HIS Voice představil v malém portrétu nizozemského skladatele Jana Karmana. A zmínil se také o jedné z hlavních inspirací pro jeho komponování, tzv. Ženevském žaltáři (zde). Nyní vyšlo prvních třicet varhanních fug, jež vznikly na tomto základě, ale nikoli v podobě CD či jiného hudebního nosiče, ale jako tištěné partitury. Nahrávky příslušných skladeb lze pak vyhledat na internetových stránkách http://www.ganuenta.com/gp-fugues.htm.
Ženevský žaltář, jenž je dodnes rozšířen mezi protestanty, vyšel roku 1565. Obsahuje všech 150 žalmů Clémente Marota a Théodora Bezy, které zhudebnil francouzský renesanční skladatel a hudební vydavatel Claude Goudimel. Ten osm let předtím konvertoval k hugenotům, což ho nakonec stálo život; někdy na konci srpna 1572 byl při Bartolomějské noci rozsekán a hozen do Rhôny. Ženevský žaltář se v rámci jeho šíření dočkal samozřejmě i různých překladů – u nás jej přebásnil Jiří Strejc, člen Jednoty bratrské (1578). Goudimel prosazoval především čtyřhlasé žalmy, v nichž melodii posunul do vrchního hlasu; používal často synkopické rytmy, čímž oživoval melodii vskutku moderně.
Jan Karman z tohoto modelu vychází. Samozřejmě většina fug je napsána pro sólové varhany, mnohdy s využitím kompletního manuálu. Avšak ve dvou případech zní soubor dechových nástrojů; jedna kompozice, a zároveň nejdelší (10:35 – jinak se stopáž pohybuje nejčastěji kolem dvou minut), je určena dokonce sborovému vokálu, jenž je ale cele rozpuštěn v instrumentálním toku. Zvláštní kapitolou je pak sedm fug pro smyčcový ansámbl; zde se tvůrce často pohybuje na linii Samuel Barber – Henryk Górecki.
Pro zájemce o komponování či poslech fug by mohl být zajímavý tento obsažný rozhovor s Karmanem právě u příležitosti vydání alba Geneefse Psalter:
Jan Karman: Geneefse Psalter
