Hip hop, stejně jako komiks, je výsostně městská kultura, jazyk podložený betonem a ohraničený vrcholky mrakodrapů, nad kterými se vznáší superhrdinové. Hned v prvním úspěšném hip hopovém singlu se rapuje o Supermanovi – a je to jenom začátek neustálého prorůstání těchto dvou forem. Komiksoví kreslíři i rappeři tvoří lepší světy, do kterých je možné utéct, když je realita příliš šedivá.
„Třeba to vůbec není on,“ říkali jsme si před sedmi lety v Katovicích na festivalu OFF při vystoupení amerického rappera MF Dooma. „Tohle by mohl být úplně kdokoliv.“ V Anglii narozený hudebník Daniel Dumile byl oblečený ve vytahaném tričku a vypadal, že by místo rapování mohl klidně vedle u stánku prodávat zapiekanki. Něco ho ale z davu vyřazovalo – a nebyla to jenom barva kůže. Na obličeji měl železnou masku bezpečně zakrývající celou tvář. Byla to poslední fáze jeho fascinace anonymitou a změnou identity, se kterou pracoval od počátku kariéry v pozdních osmdesátých letech. Teprve v roce 1999 ale přišel na ten pravý způsob, jak se dokonale skrýt. Inspiroval se u marvelovského zloducha Doktora Dooma, největšího nepřítele Fantastické čtyřky a jednoho z nejslavnějších komiksových záporáků, kterého přivedli na svět legendární komiksoví tvůrci Stan Lee a Jack Kirby. Dumile v jejich kresbě našel svoji novou podobu.
Nezůstává ale jenom u železné masky – s komiksovou estetikou pracuje i u obalů svých desek, na kterých své alter ego postupně provádí celým superhrdinským životem. Setkává se s novými parťáky a sdílí s nimi mikrofon, pomocí zvuku bojuje s nepřáteli. Zatím poslední kapitolu svého superhrdinského příběhu vydal loni, kdy se na albu Czarface Meets Metal Face potkal s dalším rapovým hrdinou. Album plné oldschoolových beatů a samplů ze starých superhrdinských animovaných seriálů natočil společně s rapperem známým jako Inspectah Deck, který se nejvíc proslavil jako člen kultovního kolektivu Wu-Tang Clan.
„Budu se houpat tvým městem jako Spiderman,“ rapoval Inspectah Deck na slavném debutu Enter the Wu-Tang (36 Chambers) z roku 1993. Právě skupina s rappery jako RZA, Raekwon, Ol’ Dirty Bastard nebo Ghostface Killah byla rapovým ekvivalentem komiksové party – každý z nich jakoby měl jinou nadpřirozenou schopnost a jejich frenetické střídání hlasů v jednotlivých slokách a proplétání nejrůznějšich způsobů rapu připomínalo koordinované útoky X-Men nebo Fantastické čtyřky. V roce 1999 se Wu-Tang dočkali vlastní komiksové série. Sešity The Nine Rings of Wu-Tang představovaly rappery z východního pobřeží USA jako skupinu bojovníků zachraňujících svět pomocí mystického bojového umění.
Podobná mýtizace rapperů je jedním z nejčastějších způsobů, jak protnout komiksové panely s rapem a beaty. S úspěchem to v posledních letech předvedl třeba kreslíř Ed Piskor se svým projektem The Hip Hop Family Tree. Ten začal původně vycházet jenom na internetu v roce 2013, o rok později si jej fanoušci mohli pořídit ve formě sešitů a předloni se dočkal i kompletního knižního vydání. Piskor chtěl ve své sérii, mimochodem oceněné třeba v knižních žebříčcích Washington Postu nebo New York Times, graficky zachytit celou historii dnes komerčně nejúspěšnějšího žánru. Začátek příběhu tak umisťuje do sedmdesátých let, popisuje zrod hip hopu v ghettech Bronxu, v panelech zachycuje parties u DJ Kool Herce, přivádí na scénu první velké hvězdy jako je Afrika Bambaataa nebo Grandmaster Flash a načrtává spojnice mezi rapem, breakingem, graffiti a DJingem. Piskorovi jako ideové východisko posloužila knižní historie rapu Can’t Stop Won’t Stop od Jeffa Changa, jeho komiks ale rozhodně není jenom suchým historickým záznamem – zmíněné rappery často obléká do superhrdinských kostýmů a naznačuje tak, jak důležití byli pro fanoušky, kteří tehdy v ghettech sledovali zrod hip hopu.
Stejně jako hip hop, i komiks je totiž možné vnímat jako nástroj eskapismu a zároveň jako cestu ven ze sociální a rasové oprese. Když loni v listopadu v pětadevadesáti letech zemřel zmíněný legendární komiksový tvůrce Stan Lee, filmový producent Selwyn Seyfu Hinds v článku pro New York Times připomněl, jak důležitý byl komiks třeba pro karibské přistěhovalce. „Bylo nám tenkrát sedm nebo osm let,“ píše Hinds, „byli jsme karibské děti. A už tenkrát jsme měli pocit, že příběhů psanců bojujících za lidi na okraji byly napsány přímo pro nás.“ Hinds dodává, že komiksy od Marvel mu pomohly i při stěhování do Brooklynu, kam se dostal v kritickém věku čtrnácti let. „Neměl jsem žádné kamarády a kvůli svému původu jsem se cítil odstrčený,“ píše. „Když se mě ale kluci zeptali, jestli taky čtu Marvela, skoro jsem se rozbrečel úlevou. Hned jsme měli společnou řeč.“
Selwyn Seyfu Hinds vzpomíná, že komiksové sešity byly v sedmdesátých a osmdesátých letech hodně dostupným a levným zbožím, takže si je mohly dovolit i děti z chudších rodin. A ke čtení komiksů podle něj od začátku patřil i hip hop, který zněl z repráků v komiksových obchodech. Komiksový jazyk je, stejně jako hip hop, pevně spjatý s urbánním prostředím. „Komiksy jsou zásadní součástí kreativního světa pro každé dítě vyrůstající ve městě,“ řekl časopisu Rolling Stone rapper a producent El-P, polovina dvojice Run The Jewels, jejíž vizuální motivy se nedávno díky Marvelu objevily na obalech komiksů jako Deadpool nebo Kačer Howard. „O komiksových hrdinech možná nerapují všichni, když se ale bavíte s rappery, osmdesát procent z nich vám řekne, že s komiksy vyrůstali a že zásadně ovlivnily jejich myšlení.“
Vlivná americká teoretička hip hopu Tricia Rose ve své přelomové knize Black Noise říká, že rap je pro Afroameričany vedle vrcholového sportu často jediným výtahem do vyšších pater společnosti. I tady najdeme paralelu s komiksem. Ti nejdůležitější autoři superhrdinských mytologií, jako je třeba tvůrce Batmana Bob Kane nebo zmínění Stan Lee a Jack Kirby totiž pocházeli z prvních generací imigrantských rodin. „Klidně to můžeme srovnávat,“ píše v článku Comic Culture And Hip-Hop Have The Same Roots ilustrátor Jiba Molei Anderson. „Tvůrci z prvních přistěhovaleckých generací ve svých komiksových dílech manifestovali touhu po nadějích a snech, které jim měl přinést jejich nový domov. Zároveň tím inspirovali i další generace,“ dodává Anderson. O komiksu jako cestě k utopii mluví i zmíněný tvůrce komiksové historie rapu Ed Piskor. „Jsem z Pittsburghu, z hodně prostých poměrů. Na zábavu jsme neměli moc peněz, ale komiksový sešit se dal koupit za šedesát centů. Kámošům jste dali prázdnou kazetu a druhý den se vám vrátila plná čerstvých rapových tracků. Obě ty formy byly hodně demokratické,“ říká Piskor. „Když jste chtěli nakreslit komiks, potřebovali jste jenom tužku a papír. A k rapování nebylo potřeba ani to! Stačilo, když někdo rytmicky mlátil do stolu a někdo jiný si do toho vymýšlel rýmy,“ dodává Piskor.
Zjevné je navíc propojení jednoho z historicky pevně daných elementů hip hop, totiž graffiti, s komiksem. „Stačí se podívat na dokumentární film Style Wars,“ říká v rozhovoru pro web Noisey Darryl McDaniels, zakládající rapových pionýrů Run-D.M.C. “Když někdo na zeď tagnul svoje jméno, připojil k němu štít Kapitána Ameriky nebo netopýří symbol Batmana. Ovlivnění komiksem bylo u graffiti zjevné od začátku.“ Jamie Groovement ve svém článku pro magazín Bonafide připomíná, že jedním z prvních motivů, které se začaly objevovat na zdech jižního Bronxu, byl Cheech Wizard – postavička kouzelníka od undergroundového kreslíře Vaughana Bodēa, který ji vymyslel už v roce 1967.
Průniky rapu a komiksu samozřejmě najdeme i dnes, třeba i v trochu aktualizovaných formách. Za nejaktivnější kreativní líheň můžeme považovat Adult Swim, noční blok populárního animovaného kanálu Cartoon Network. Svoji hudbu se stanicí spojil producent, filmař a experimentátor Flying Lotus, rapper a člen kolektivu OFWGKTA Tyler, The Creator na Adult Swim vysílá vlastní animované skeče The Jellies! a ve vysílání se objevuje i Chance The Rapper nebo Killer Mike, druhá polovina zmíněných Run The Jewels.
Adult Swim, kde už několik let vycházejí i speciální rapové singly, není sice žádná undergroundová platforma, její dosah je ale i tak omezený. Na nejzásadnější průnik hip hopu a komiksu v mainstreamu jsme si tak museli počkat až do loňska, kdy do kin vstoupil film Černý panter. Akční snímek režiséra Ryana Cooglera, který uvádí na plátna černého komiksového superhrdinu z šedesátých let, je prvním komerčně úspěšným filmem, jehož tvůrci jsou z naprosté většiny Afroameričané. Černý panter byl loni nejnavštěvovanějším filmem na světě, podle webu Box Office Mojo jenom ve Spojených státech viděl sedm set milionů dolarů. Příběh o válečníkovi jménem T’Chally, který se vrací do země Wakanda, aby se tu stal králem, přinesl do mainstreamu témata afrofuturismu a vykreslil africkou Wakandu jako utopickou zemi poháněnou bezprecedentním technologickým pokrokem.
První černý superhrdinský film pak samozřejmě nemohl mít jiný soundtrack, než hip hopový. Kurátorem hudby k filmu, která vyšla i jako samostatné album, se stal držitel Pulitzerovy ceny a jeden z nejoceňovanějších rapperů současnosti Kendrick Lamar. I díky němu si loni každý mohl uvědomit, jak hluboce propojený je komiks a hip hop a že jeden bez druhého by se nemohl vyvíjet. Rap je aktuálně s přehledem nejúspěšnější komerční žánr a filmy podle komiksů už několik let ovládají kina po celém světě. Mohlo by se tak zdát, že není kam pokračovat – rap i komiks jsou ale natolik tvárné, adaptabilní a flexibilní žánry, že i v budoucnu budou silným jazykem vyprávět o současnosti i možnosti lepších budoucností.
