Na svém novém albu představuje Kangding Ray výsledky svého dalšího hledačství na poli elektronické hudební tvorby.
V Paříži narozený a v Berlíně dlouhodobě usazený tvůrce David Letellier se v rámci svého sólového projektu Kangding Ray již před více než deseti lety po ambientnějším období etabloval především na poli experimentálního techna. Lze říci, že své strukturně i témbrově precizní beaty, jež můžeme slyšet na deskách publikovaných především na značce Raster-Noton, dovedl v podstatě až k dokonalosti, což je stav, z něhož musí pravý umělec vyrazit zase dále, vstříc dalším otázkám a nejistotám. S novou fází Letellierova hledačství již ale nepřicházejí tak snadné a čitelné žánrové škatulky, jako tomu bylo dříve. Z klubového soundu vyrazil Kangding Ray za větší abstrakcí ale i melodičností, i tuto cestu opět poctivě dokumentuje na nahrávkách, v posledních letech publikovaných především na jeho vlastním labelu nazvaném ara (about recording artists), jenž stojí také za prozkoumání.
Deset digitálních kompozic desky Ultrachroma přináší téměř vždy pozoruhodně pestrou aranž syntezátorových barev zaznívajících v repetitivních polyfonních strukturách od táhlých melodických témat až po rychlé arpeggiatory, pozoruhodným jevem je mimochodem často velmi minimální nebo úplně chybějící basová linka. Dialogy zde vedou zvuky futuristické se zvuky pohrávajícími si s posluchačovou kulturní pamětí (který starý hit, seriál, film?). Až na pár výjimek je toto dění podpořeno též filigránsky propracovanými beaty které umí pohladit, pobavit, i se zvrhnout v působivý nátlak. Not v sekvencerech a modulací na zvucích je tolik, že by se jednotlivé hlasy protáčející se v kontrapunktu průběhů i rytmů mohly poslouchat klidně ještě mnohem déle a stále by bavily, Kangding Ray má toho tentokrát ale na srdci tolik, že se kompozice příliš neprotahují, hudební formy jsou členitější a kratší (většinou kolem pěti minut), zkrátka se stále něco děje či proměňuje.
Skladby Late Coral Glow či Sake Aqua nám ukazují, že i v tomto chladném digitálním světě lze potkat procítěnou baladu, i když s jistou romantičností tu koketuje většina tracků, je to ostatně dlouhodobá součást mistrova autorského rukopisu. Přívlastek „epický“ je dnes často v hovorovém jazyce používán příliš často a špatně, zde lze ale každou kompozici opravdu vnímat i jako hudebně vylíčený příběh. Vřele doporučuji si to vyzkoušet na vlastní uši, je to možné i z výpravného dvojvinylu.
Kangding Ray: Ultrachroma
ara (https://ara-aboutrecordingartists.bandcamp.com)