Karel Veselý: Tady jsem pirátem

  
Když se ocitnete na portálu české pobočky nahrávacího průmyslu IFPI (http://ifpi.cz/), máte trochu pocit, že jste zavítali na web soukromé detektivní kanceláře, která si libuje v rétorice novinových soudniček nebo kriminálních povídek Václava Pavla Borovičky. Noticky jako „Výsledky průzkumu hudebního on-line pirátství“ nebo „Odhalení pachatele trestné činnosti“ bohužel svědčí hlavně o tom, že českou IFPI zajímá především represe. Nestahujte, bu bu bu! hrozí potenciálním konzumentům, kteří zavítali na web, protože je třeba zajímá aktuální pořadí české hitparády.

Šéfkou české IFPI je právnička Petra Žižkovská, která v rozhovoru pro Aktualne.cz navrhuje zavedení pravidla „třikrát a dost“, jež by umožnilo odstřižení pirátů od internetu. Mělo by to prý „vzdělávací efekt“. Podle Žižkovské by se stát neměl starat jen o chytání pirátů, ale také o osvětu. Bylo by to prý „mravné“, říká se v rozhovoru. Projekt, který by učil děti platit za hudbu, patří podle IFPI do druhého stupně základních škol. Jak by asi taková školní instruktáž vypadala? Soudě podle toho, jak se prezentují na webu asi následovně: do třídy by přišel zamračený právník, který by na děti vychrlil čísla zákonů a  následně by přivolaný policista rovnou vybral iPody a pár největších hříšníků by si odvezl na stanici v přistavěném antonu.

Hudební průmysl bohužel vede už dávno prohranou válku a v poslední křeči volá na stát, aby pomohl. Když ale IFPI ještě mohla něco udělat, jen nečinně přihlížela, jak mizí alternativy pro lidi, kteří nechtějí být piráty, ale nic moc jiného jim nezbývá. Největší globální obchod s  digitální hudbou iTunes se do Čech přilákat nepodařilo a na začátku roku skončil jediný větší portál, kde se hudba dala koupit za koruny – i-legalne.cz. Podle Žižkovské byla hudba na něm „trochu drahá“, za což ovšem může především necitelná politika velkých vydavatelství, které určovaly ceny a nutily i-legalne prodávat hudbu se zastaralou ochranou autorských práv, jež konzumentům znemožňovala volné naložení se soubory, které si koupili. A právě zájmy velkých labelů IFPI zastupuje, neboť právě oni jsou „hudebním průmyslem“.

Velké firmy by byly samozřejmě nejradši, kdybychom nakupovali kompakty (mají na nich největší marži) v kamenných obchodech (pro které je výhodnější prodávat ve velkém popové trháky než uspokojovat menšinové výstřelky), ale skutečný stav distribuce hudby je už deset let naštěstí někde jinde. Co takhle pro začátek dát na web IFPI místo výhružek odkazy na weby, kde se dá hudba digitálně koupit. Pár jich ještě zůstalo – třeba web brněnských Indies. Proč by ale podporovali malé vydavatele, že ano?