Když se protinožci chopí Komedy

  

V loňském roce vzpomínal jazzový svět na polského pianistu a skladatele Krzysztofa Komedu při příležitosti půlstoletí od jeho tragické smrti čtyři dny před osmatřicátými narozeninami. Dokonce i v australském Melbourne mu tamní jazzoví muzikanti složili hold koncertem. A to s jeho skladbami zaranžovanými Adamem Simmonsem pro velký soubor. Ty před nedávnem vyšly i na CD.

Koncert se odehrál v Deakin Edge, pozoruhodném divadle ze skla, v rámci Polish Music Day 29. listopadu 2019. Devítičlenný Creative Music Ensemble, který v roce 2004 založil saxofonista Simmons, interpretoval kapelníkovy úpravy slavných Komedových kompozic včetně Astigmatic (vznikla v prosinci 1965), která je pro moderní polský jazz považována za tu nejzásadnější. Hudbu doprovázely filmové obrazy, jež pořídil režisér, animátor a výtvarný designér Jean Poole v oblasti průmyslem zdecimovaného toku Merri Creek, domorodými legendami opředeného a nyní vstávajícího z mrtvých. Záběry míchal živě přímo při koncertu, inspirována hudbou. Proto je v případě tohoto projektu uveden jako spoluautor. A nejinak je tomu i v případě koncertního alba Zatoczka – Tribute To Komeda, které vyšlo 28. srpna na Simmonsově značce Fat Rain Music.

Adam Simmons se pohybuje na australské jazzové scéně již tři dekády. Se svými saxofony, flétnami, klarinety, šakuhači, fujarou atd. působil a působí v tuctu neobvyklých formací zhusta internacionálního složení (např. La Societe Des Antipodes, Origami, Collider, Toy Band). Hrál s Peterem Brötzmannem, Johnem Hollenbeckem, Nigelem Kennedym, Jackem Kochanem, Odeanem Popem či Australian Art Orchestra. Pracuje také jako kurátor, pedagog a organizátor hudebních festivalů (třeba Festival Of Slow Music, Wangaratta Festival Of Jazz & Blues).

Aktuální sestavu Creative Music Ensemble kromě lídra (tenor, sopránsax) tvoří Cara Taber (altsax), Gideon Brazil (flétna, tenorsax), Gavin Cornish (trubka), Nat Grant (vibrafon), Howard Cairns (kontrabas) a Niko Schauble (bicí). S nimi vystoupili ještě hostující vokalistka Deborah Kayser a legendární pianista Tony Gould.

Aranže skladeb naplno odkryly bravuru Komedových kompozic, jejich mnohotvárnost, emocionalitu a nepodbízivost. Ačkoli jsou mnohdy líbivé, nikdy nesklouznou ke kýči, ba naopak; je v nich přítomen neklid, nechybí pnutí a syrovost. Proto se Komeda stal Polanského dvorním skladatelem filmové hudby, počínaje Nožem ve vodě (1962) a konče Rosemary má děťátko (1968).

Však také album začíná i končí tématem z posledně jmenovaného filmu – Sleep Safe and Warm. Úvodní je křehce komorní, s pianem a téměř slovansky vřelým vokálem; v takto obnažené podobě lze ale o to naléhavěji vnímat osten strachu. Závěrečné uchopení tématu sytí křehkost vibrafonu, jímavé téma hrané celým ansámblem, ještě niternější zkřehnutí způsobené vibrafonem, pianem a vokálem a ve finále osamělé piano s bachovským duchem (však je Gould považován za mistra v interpretaci Bacha). Na albu najdete hutný jazz s výtečnými a dravými sóly – v Crazy Girl je to Gould a Simmons, ve vrcholné skladbě Roman II. (7:14) se zaskví vibrafon, tenor saxofon, trubka i rytmika, v téměř freejazzovém, rozverném až cirkusáckém majstrštyku Astigmatic (7:24) kralují trumpetista (mimochodem na původní nahrávce, dlouhé téměř třiadvacet minut, válí Tomasz Stańko) a bubeník. Kattorna pak představuje nesmírně barevnou fúzi jazzu a latiny a´la Oliver Nelson, včetně sólových chorusů flétny a vibrafonu, Litania zase intenzivní jazzovou modlitbu, jako by spolu sepjali ruce Jan Pavel II. a Martin Luther King. Od romantického klavírního tria přes malebné témbry až po free jazz doputují australští jazzmani v předposledním tracku Po Katastrophie.

Albem se také proplétají tři mrštné mezihry (Interlude I.-III.), vesměs komorní free jazzové miniatury. A pak jsou tu skladby, v nichž hraje hlavní roli Gould; kromě komorní Ballad for Bernt z filmu Nůž ve vodě (v originále je to také v podání kvarteta) je to sólové uchopení lyrikou rozkvetlého opusu Moja Ballada (6:12). Také vokalistka Kayser dostane ve dvou skladbách dominantní prostor; ve Vampires to Crypt (z filmu Ples upírů) dosahuje díky vyšším rejstříkům až atmosférického, ambientního rázu, ve tříminutovce Bariera – 8 (z filmu Le Départ, 1967) probleskuje emotivní, baladické folklórní výrazivo.

Bravo, protinožci!

Adam Simmons / Jean Poole: Zatoczka – Tribute To Komeda
Fat Rain Music https://fatrain.bandcamp.com/