Nové česko-slovenské trio přichází s bravurní deskou plnou energie a vynalézavosti.
Při setkání s hudebním tandemem saxofonistky Michaely Turcerové a kytaristy Štefana Szabóa bychom již měli být připraveni na neokázalý ale i všestranný a velice osobitý přístup k jazzové interpretaci, a to se netýká jen autorských skladeb, ale i standardů či volné improvizace. Přesvědčit nás o tom mohly již koncerty nebo nahrávky jejich vlastního projektu Duo Uo Uo nebo tria Szaturma s bubeníkem Petrem Macečkem (pro HIS Voice loni recenzoval Michal Nejtek), nové trio KIN s bubeníkem Jakubem Švejnarem v tomto ohledu není žádnou výjimkou.
Jeho eponymní album obsahuje šest skladeb, po třech od Turcerové a Szabóa, o zdánlivě nevelké stopáži pětadvaceti minut. Co do sdělení je ale snad i více než plnohodnotné. Může za to také specifická úspornost jejich hudebních forem, ať už komponovaných či vytvářených kolektivní souhrou. Vždy jsou zkrátka nahuštěny nápady. Nejvíce inspirace zde můžeme vycítit zřejmě ze scény newoyrského Downtownu, ať už jde o nekompromisní spojení jazzového idiomu třeba se špinavě grungeovými kytarovými riffy (vybavit se přitom mohou třeba projekty bubeníka Jima Blacka) nebo o „zornovsky grindjazzové“ struktury plné výrazových zvratů. V mnoha melodických motivech je také přítomna rozverná hravost, jak ji do jazzové kompozice vnášeli třeba Thelonious Monk nebo později Archie Shepp, Art Ensemble Of Chicago a další avantgardisté šedesátých let. Poté, co nás při poslechu okouzlí tento svobodně jazzový duch, ovšem shledáme, že je tu něco jinak. Improvizace téměř postrádají prvek volné exhibice, ke všemu zde převládá spíše funkční přístup, a i ve zdánlivě volnějších pasážích jsou tu sledovány komplikované rytmické půdorysy, které jsou klíčem k nečekaným momentům perfektní souhry. Tradičnější hráčské styly umí navíc každý z protagonistů dostatečně rozšiřovat i o různé neidiomatické techniky. To vše máme ostatně možnost obdivně sledovat a přepočítávat i v notách, které KIN k nahrávce nabízejí.
Debutová kolekce tria KIN naplňuje všechny požadavky, jaké lze mít na současné jazzové album. Vychutnáme si na něm kompoziční inovace, stylové přesahy i komunikaci s historií žánru, a při tom všem zůstává projev kapely zábavný a odlehčeně spontánní. Deska je navíc již druhým počinem nového labelu Ma Records, za jehož dramaturgií stojí mladí hudebníci Michal Wróblevski a Vojtěch Drnek. Držme mu palce a nadále jej sledujme, domnívám se, že osvěžení v podobě nové vydavatelské platformy zdejší současné jazzové scéně již nějakou dobu chybělo.
