Indonéské progjazzrockové power-trio Ligro vydalo svůj debut Dictionary 1 v roce 2008 a dostalo se do mezinárodního povědomí díky americkému labelu Moonjune Records v roce 2012 reedicí sequelu Dictionary 2. Již tam koketovali s předělávkami klasických děl a vzali si na paškál Bacha a Stravinského. S podobným principem pracují i na trojce, kde se zdrojem pro skladbu The 20th Century Collaseu staly skladby Oliviera Messiaena a Antona Weberna. Celkem ústrojně to zapadá do jejich celkového projevu, který mi vnukl ne zcela přesné zaškatulkování „jako kdyby Motorhead začali hrát třetí proud“.
I když Ligro zejména na svém novém opusu dokážou nádherně pracovat s dynamikou a někdy se jejich skladby valí kupředu ve skutečně metalové smršti, což se děje například v podstatných částech kompozice Pentagonal Krisis, v níž se však dočkáme i neurobluesových či lyrických pasáží. Klasickou jazzrockovou fúzi pak představuje úvodní Bliker 4, což umocňuje i hostující klávesista Ade Irawan. Hlavním skladatelem je tentokrát baskytarista Adi Darmawan, který má právě smysl pro dramatické zvraty, divokost i niterné uvolňující momenty, kde dostávají prostor i drobnokresebné perkuse jinak řízného bubeníka Gustiho Hendyho. Podobně kytarista Agam Hamzah je doma ve vybrnkávání, rozkošatě vypjatých i plošných sekvencích. Tragic Hero se plíživě propracovává od zadumavého počátku k mohutné kadenci a posléze se utápí v jakémsi sonickém mikrosvětě. V závěrečné skladbě Lonely Planet si pak kapela pohrává s procítěnou nostalgičností, jež ústí až k monstróznímu patosu. V tvorbě Ligro najdeme spoustu stopových etnických elementů, ale ty jsou přetaveny do svébytného stylu, jenž není poplatný západním vzorům, ale hledá si vlastní cestu.
Ligro: Dictionary 3
Moonjune Records (www.moonjune.com)