ArpaViva Recordings je label, který v roce 2003 založila v Los Angeles americká skladatelka a harfistka srbského původu Victoria Jordanova. Věnuje se nahrávání a vydávání soudobé hudby, filmů, mediálních děl a publikací, reflektující estetiku, kulturu, technologie a vůbec ducha 21.století. Jedním z posledních, a vskutku pozoruhodných vydavatelských počinů, je debutové album šestadvacetiletého umělce Michaela ZT Rose, jež se zove Phantasmagoria.
Michael Zachary Thompson Rose, jak zní celé jeho jméno, se narodil v Bostonu a vyrůstal v jeho okrajové části Cambridge. Zde vystudoval architekturu. Je také vizuálním umělcem, studia malby absolvoval v roce 2013 na Rhode Island School of Design. Ve dvaceti musel po operaci slepého střeva nějaký čas trávit v posteli a tehdy začal na počítači jako autodidakt tvořit hudbu. Stal se hudbou přímo posedlý. Zpočátku ho zajímaly syntetické zvuky, pak ale začal hrát na klavír. Ten mu připadal nejvhodnější svým jednodušším zvukem, neboť se tak mohl více soustředit na formu, která se hodně vzdaluje melodické bázi klasické kompozice. Počítač ale používá nadále, je to v podstatě finální nástroj. Rose se nechává inspirovat také kvantovou fyzikou, zvláště dualitou částic a vlněním. Jeho kompozice tvoří často pouze tóny, jež se na posluchače hrnou, přičemž se vrství na sebe, překrývají se či naopak rozpadají. Pomocí PC je často podrobuje elektromagnetické spektrální analýze, takže zvuková masa občas připomíná roj podivně zmutovaných tónů. Zároveň tak formálně odráží, jak sám říká, posedlost minimalismem, kterým reaguje na nekonečnou řadu ataků nejrůznějších stimulací a nadměrnou hustotu informací všude vůkol. V Roseově hudbě se odráží vliv Cage, Rileyho, Reicha a Glasse, stejně tak staré cembalové hudby Scarlattiho a Geminianiho. Hodně je též ovlivněn výtvarným uměním, převážně abstraktním expresionismem (Pollock, de Kooning) a automatickou kresbou (Arshile Gorky).
Rose vůbec rád svou tvorbu rozebírá ze všech možných úhlů a stran, ale jak působí samotná hudba? Potřebuje svůj čas; vyžaduje, aby se posluchač cele ponořil do kaskádovitě plynoucí hudby bez předělů (až na jedinou výjimku, kdy nechá hrát několik sekund ticho). Na ploše 45 minut se v patnácti úsecích doslova valí klavírní tóny v mnohdy bleskurychlých bězích, jejichž hnacím motorem je jakýsi minimalistický automatismus. Prvních pět tracků se toho zdánlivě moc proměnlivého neděje, ale v okamžiku, kdy se stačí posluchač naladit a hlavně sladit s nemilosrdně plynoucí hudbou, pochopí, že na stejné bázi, jako je tvořena každá skladbička, je vystavěno album jako celek. A pak už je to ta nejšťavnatější pastva pro uši! Rose dokáže tónový proud ozvláštňovat nečekanými harmoniemi (Set One, S Phase), překvapivými zásahy do struktury i textury (Post Cloud, Tuning Fork), barokními sazbami (Unnamed), dramatickými expresemi melodických náznaků (Expanding Chords, Selections, Butterflies on the Plateau with Bison), elektronickými zásahy, jež způsobují fázové posuny tónů či naopak jejich zadrhávání (což se děje téměř ve všech skladbách, ale nejmarkantněji se to projevuje v San Miguel, zároveň nejdelším tracku alba – 6:30) a v neposlední řadě ambientní zvukomalebností, umocněnou zromantizovaným vokálem v závěrečné In Waves…
Ukázky lze vyslechnout například zde: https://arpaviva.org/arpaviva_content/PHANTASMAGORIA.html
Michael ZT Rose: Phantasmagoria
ArpaViva Recordings (https://www.arpaviva.org)