Dům lze s hudbou lze spojit různě. Jedno řešení nabídl Quintron, zcela jinou představu měl americký avantgardní skladatel, jeden ze zakladatelů hnutí Fluxus a radikální minimalista La Monte Young. V 60. letech navrhl svůj dům snů, světelně-zvukové prostředí, ve kterém by mohli hudebníci žít a tvořit hudbu 24 hodin denně. Young několikrát nakrátko Dream House realizoval se svým proměnlivým seskupením Theatre of Eternal Music, jehož členy byli např. Marian Zazeela, Terry Riley, Tony Conrad, John Cale, Angus MacLise nebo Jon Hassell.
Nyní je Dream House jako permanentní instalace umístěn v New Yorku. La Monte Young je autorem zvukové složky tvořené souzvukem statických čistých tónů, světelné řešení navrhla jeho partnerka Marian Zazeela.
Předstupněm k vytvoření koncepce Dream House byla Youngova skladba The Second Dream of the High-Tension Line Stepdown Transformer z roku 1962 založená na čtveřici tónů s frekvencemi v poměru 36:35:32:24.
Na obrázku v předchozím videu La Monte Young hraje svůj Magnum Opus – skladbu Well Tempered Piano, kterou tvoří již od roku 1964. Jejím stavebním materiálem jsou tóny v čistém ladění postaveném na souzvucích čistých kvint a harmonických septim.
Od 60. let zkoumal Young působení dlouhých tónů a jejich souzvuků. Příznačná je jeho kompozice číslo 7 z roku 1960 – čistá kvinta tvořena dvojicí tónů H a F# s instrukcí „Držet po dlouhou dobu“.
La Monte Younga ovlivnila jeho dlouhodobá spolupráce s pakistánským zpěvákem a učitelem indické hudby Pranem Nathem, který působil ve Spojených státech, a k jehož žákům patřili též např. Terry Riley a Michael Harrison.
Všichni jmenovaní hudebníci po setkání s tradiční indickou hudbou odklonili od evropského rovnoměrně temperovaného ladění a ve svých skladbách začali využívat nejrůznější čistá ladění založená na celočíselných frekvenčních poměrech. La Monte Young přijal za svou i formu indické rágy.
