Před dvěma týdny psal Tomáš Procházka ve svém článku o mirlitonech, které podle Hornbostel-Sachsovy sytematiky patří mezi blanozvučné nástroje – membranofony. Mirlitony však samy žádný zvuk neprodukují, pouze přetvářejí zvuk vznikající v hlasivkách hráče, podobně jako nádoby zmiňované v článku. Pokud bychom připustili, že hudební nástroj nemusí žádný zvuk tvořit, ale pouze pozměňovat, mohli bychom mezi hudební nástroje zařadit např. kytarové elektronické efektové krabičky, které často mění zvuk k nepoznání, a vlastně i všechna další efektová zařízení. Hudebním nástrojem by mohly být i zesilovače, protože mění alespoň hlasitost, mnohdy však i barvu zvuku. I pouhý potenciometr umožňující ovládání hlasitosti by se mohl stát hudebním nástrojem.
V oblasti elektromechanických přístrojů by bylo mezi hudební nástroje možné zařadit např. reproduktory s kovovou membránou či strunami nataženými na ozvučnici, sloužící k úpravě zvukové barvy Martenotových vln. Také mezi neelektrickými, mechanickými soustavami by se našly nové nástroje. Jistě by sem patřila veškerá dusítka, která obvykle ovlivňují nejen hlasitost, ale i barvu procházejícího zvuku. I ruka přiložená k ústům dokáže pozměnit zabarvení zpívaného tónu. A vlastně i okolní vzduch, prostředí, tedy ono nic, které umožňuje šíření zvukových vln, má na parametry zvuku vliv.
Uvedenou problematiku zkoumali od 20. let 20. století např. Mills Brothers:
